políbila, a proměnil se v krásného mládence. Princ poslal pro otce a sestry její, a laskavě je uvítal. Ale sestry záviděly Johance takového štěstí, proto dopuštěním Božím zkameněly se na tom místě. Princ vzal sobě Johanku za manželku, která mu potom mnoho krásných princů porodila. Otec její nechal kupectví a přistěhoval se k nim. Kdykoliv pak budoucně ze zámku vyjížděli, vždycky politovali závistivých sester, které stály jedna v p r'a v o, druhá v levo před vraty paláce zkamenělé, a proto nevloudila se nikdy zášt a závist do srdcí jejich.

Také na Slovensku pohádka tato je známa (Dobšinský, Prostonárodní slovenské pověsti seš. 5. str. 12—18). Postup děje je následující. Bohatý kupec vydal se na cestu do dalekých krajin — až za moře; dvě starší dcery chtěly, aby jim přinesl drahé šaty a zlaté prsteny, nejmladší, která byla vždy tich& a krotká jako ovečka, žádala tři růže z jedné stopky vykvétající. Kupec v dálce dobře pochodil a s koráby naplněnými zbožím a drahým tovarem plul k rodným břehům. Když už byl nedaleko břehu, strhla se veliká bouřka, která koráby i s tovarem rozmetala a kupce na břeh vyhodila. Po dlouhém bloudění přišel do pustého zámku, kde bylo všechno zkamenělé. Najedl se, napil a odpočinul si. Ráno v zahradě utrhl trojrůži. V tom zahřmělo a před ním stála „potvora ozrutná — medvedisko s rozdáveným pyskom." Přislíbil mu dovésti dceru, pro kterou ty růže utrhl. Za týden zavedl ji do zakletého zámku. Dva dni tam s ní pobyl, potom odešel. Dcera našla u růží ohyzdného medvěda, kdež se s ním každý den scházela; tak mu přivykla, že bez něho nemohla být. Najednou medvěd se ztratil. Hledala ho tři dni, až ho opět u těch růží našla. Ležel roztažený, ani sebou nehnul, ani nedýchal. Dívka začala naříkat, obložila ho růžemi jako ku pohřbu a chtěla odejít. Než odešla, políbila ho. V tom strašně zahřmělo, země se zatřásla, a když dívka se vzpamatovala, spatřila před sebou krásného mládence, který jí děkoval za vysvobození. Jeli k otci, který děkoval Bohu, že se to tak skončilo, jen hrdé sestry pukaly zlostí a závistí, že tak krásného muže dostala. Slovenská pohádka Němcové (Slovenské pohádky a pověsti II. 205 — 210) jest v některých částech směněna. Začátek jako obyčejně; otec, tři dcery, nejmladší nejhezčí. Otec jde na trh, nejmladší žádá „růžový puk" (poupě). Najde je v malém údolí v pustém lese. Jak je utrhl, země se otřásla a z pozadí keře vyhrnula se ozrutná zvířecí ohava. Zvíře chce to, co 'mu, až se domů vrátí, nejdříve v ústretí přijde. Přišla naproti nejmladší dcerka. Třetí den šla s otcem clo lesa; otec u lesíčka se vrátil, dcerka šla cestou, kterou jí otec ukázal, až přišla do údolíčka, kde růžový keř stál. Tam zvolala: „Tu som." Vtom zahučel les, země se zatřásla, otevřela se, a děvče skoro strmhlav dolů pod zem se valilo. Když se zpamatovala, viděla se před černým mramorovým hradem v pěkné zahradě a po pravém boku viděla státi zvířecí ohavu. Zachvěla se, ale zvíře příjemným hlasem k ní promluvilo, slibujíc, bude-li trpělivá, že bude šťastná. . V zámku našla vše, čeho potřebovala. "O půlnoci strhla se v celém zámku náramná h a r m a (hřmot), do jizby.