str. 261
(178—181). Pocestný najde v horách hrnec peněz zlatých15) a vezme jej s sebou. Cestou jej prohlíží a zdá se mu, že je to uhlí (byly asi pro-míšeny prstí a zašlé). Cestou hrnec potěžkává, zdá se mu zas, že je to křemen. Pro velkou tíži roztrouší část cestou, ale ty, jež donesl domů, jsou mariánské groše z ř. 1500.
b) Nerosty — zlato. S. (396). Farář, jdoucí horami ke křtu, vidí Italiana, jak z potoku vybírá kaménky a klade je vedle sebe na hromádku. Jak vidí faráře, prchne. Farář vezme si několik kaménků, ukazuje je zlatníkovi, jsou to vzácné drahokamy. Hledá pak onen potok, ale nemůže ho nalézti.16) D. 111. (75—78). Tovaryš vidí v noci v horách jakoby hromadu svatojanských mušek, ráno najde, že je to zlatý písek. D. II. (120). Jinému tovaryši zdá se v noci o horách, že vidí v jeskyni ohnivé dračí oči, za dne najde čisté zlato ve skále na tom místě a vyloupne si je. S, (419—420). Sedlák, jenž šel do hor na dříví, usne, vidí pak svítivou skálu, urazí z ní 'pár kousků, dá je dětem k hraní, zlatník jede kolem a koupí od něho ty kousky za 6 tolarů. D. III, (153—154). Stará žena na Moravě 17) vyprávěla kováři, že nasbírala v krkonošských horách pěkné křeménky, které však nekresaly jiskry, nýbrž zlaté drobty. D. III. (81—-82). Jeden člověk najde v horách trhlinu v zemi, v níž se cosi svítí. Hmátne tam, chytí ropuchu. Ruku má celou černou, když ji však očistí, je z bláta zlato. D. III. (27—28). Jiný člověk vzal si ze Sněžky na památku kus země, když se však vrátil domů, bylo to čisté zlato. D. JIT. (227—228). Jinému, který vyšel na Sněžku hledat R. příbytek, napadalo do střevíců tolik písku, a když se večer zouval, našel ve střevících zlato. D. III. (222—223). Se Sněžky se zřítila s pronikavým zvukem lavina a když roztála, našli sedláci plné klobouky dukátů (sic) a dali je dětem k braní. D. II. (88—90). Tři chasníci nacházejí cestou v horách po zemi peníze, ale jak se pro některý shýbnou, jsou to střepy a kaménky. Jeden je schovává, a z těch je pak zlato. D. III. (63—64). Kdosi si z černého rybníka načerpal vody a když ji donesl domu, našel v ní zlatá zrnka.
15) Patrno, jak snadno se v podání zaměňuje zlato — peníze — dukáty — zlatý prach — poklad — skvost v záměnu lidí, tak snadno nepozorovaně v tradici vznikající, mění pak verse zcela přirozené v zdánlivě nevysvětlitelná podání.
16) Připojuji zde kombinaci trochu odvážnou, ne však nezajímavou aspoň pro vznikání jednotlivých, zpráv. Z předešlého víme, že Italiani hledali v horách 'krkonošských zlato a, asi též české polodrahokamy. Z onoho návodu Hanse Mana vysvítá, že obávali se při hledání R., který objevoval se v podobě medvěda, mnicha atd. Že neobyčejné oděvy italianů a jich nápadné zjevy v pustém lese často vyvolaly u prostých chodců představu o R., dá se přepokládati zcela pravděpodobně. Výklad naší verse byl by pak dosti veselý. Farář vida Italiana domníval se, že vidí R., Jtalián vida postavu v kněžském oděvu (farář šel ke křtu), domníval se rovněž, že jde naň R. a tak bál se jeden druhého. Praetorius připojuje, že farář na tom místě již onoho potoku nenašel. Připojený výklad toho na pohled nadpřirozeného jevu podává se sám sebou.
17) Jabloně v horách viz též oddíl 0. d. o R. jenž prodává jablka v horách.
|
|
