Z obou pramenů tedy mohl čerpati zvláštní smysl, jaký Faust přikládá otázce, jak někdo vyhlížel.

Aby snad ďábel na se vzal podobu božskou, to je požadavek přespřílišný. Směle můžeme jej počítati k domnělým mukám, kterými Faust týral ďábla. .Věc ovšem dopadne jinak. Ďáblové proti neslýchanému požadavku se oprou. Faust se s nimi hádá, až pozbude rozumu, a tu zjeví se mu na nebi sám Bůh! To jest rys, jemuž není v celé literatuře faustovské rovno: Bůh sám podává hříšnému Fatistu ruku; zázrak učiní k vůli němu. Patrně by tak nečinil, kdyby Faust byl již svou smlouvou tak nadobro ztracen, jak ďábel tvrdil. Možnost, že by Faustovi mohlo býti odpuštěno, kdyby srdečně a vroucně litoval, obsahují německé verse, ale protestantsky ráz jejich nepřipustil, aby vyšší moc se mísila do pře člověka s ďálbem. Zde tušíme zase něco z mírnější povahy starých legend o Theofilovi.

Faust cítí nad obrazem lítost,*) a ďáblové se strašnými hrozbami a výčitkami přeruší cestu a odnesou ho zpět. Chovají se tak, jako ďábel v románech, kdež jest služebníkem velmi nepříjemným a často strašnými hrozbami odvrátí Fausta od dobrého předsevzetí — tato shoda, která v básni jeví se nedůsledností, může však býti nahodilá.

Že ďáblové odnášejí Fausta zpět „do Majlandu", děje se patrně proto, že dle mínění básníkova bylo tam jeho obydlí, ale kterak se tam dostal? Dle románů žil hlavně ve Wittenberku, podobně dle většího počtu dramat, pokud ho nezaměnily s tiskařem a nedaly mu Mohuč za vlast. Jen v české loutkové hře je Faust z Majlandu. Je to nedorozumění, které se mohlo udati již v některém dramata ? Sotva asi stojí Majland místo Mainz, — jak mínil Engel, ani místo Anhalt, jak jsem se domníval-sám. Bude vůbec nesnadno o tom pravého důvodu se domakati. Budiž jen poukázáno k tomu, že ke konci 17. století hráli v Praze italští herci (r. 1686 Nannini atd. atd.), nevíme ovšem, zdali přijali zde již tehdy do svého repertoiru oblíbeného Fausta. Stalo-li se tak, mohli snadno ho lokalisovati ve své vlasti, ač bychom očekávali, že si vybrali město více učeností slynoucí než Milán. To vše jsou pouhé dohady, může to právě tak býti nápad českého básníka. Milán byl v cechách od dávných dob až do dnů veteránů Radeckého jedním z nejpopulárnějších měst. Rozhodně nenapadlo ještě básníkovi z Fausta udělati krajana za kterého ho pokládali ke konci století, jak ujišťuje Hněvkosrský v předmluvě ke svému „Doktoru Faustu".

Navrátivše se do domu Faustova, slouží prý mu duchové, ač neradi, dále; jak dlouho, nevíme, tak že nemůžeme posouditi, děje-li se malování kříže ještě v týž den nebo později, ze slov .„hned zase" souditi se může, že se to stalo týž den, že tedy celý děj odehrál se v tajuplnou dobu velkého pátku.