Předchozí 0393 Následující
str. 283

a zločinci na člověka nedojdou. Item Vydrovi rybáři musilo uděláno býti;, kdyby nebylo uděláno, byl by živ zůstal; snad mu toho bílýho těla nepřáli. A to, co umí, to teprva má asi od pěti let; když jednou hrubé stonala, to jí jako ve snách zjeveno bylo."

Také toto doznání vzavše v potaz, konšelé Litoměřičtí patrně neuznali Lidmily čarodějkou; zachovali ji při životě a propustili z šatlavy.

IV. Čarodějná doktorka s r. 1641. Z rukopisu v archivu král. hl. města "Prahy podává Dr. Jos. Teige.

Jmenovaného roku rozkázali místodržící království českého do všech krajů, aby všechny a všelijaké osoby, které buď s kouzly, s čáry a hádáním by zacházely, bedlivě hledány byly, vyptávány a arestem stížený, konečně aby o nich vždy podrobná zpráva podána byla. Novoniěští v horlivosti úřední již záhy mohli se pochlubiti, že zatkli tři osoby ženského pohlaví, které se hojením zabývaly, a které ihned podrobně vyslýchali. Výpovědi jejich jsou velice zajímavé a proto buďtež zde dle rukopisu archivu městského č. 415 str. 116—119 plně podány:

Examen Lidmily Douškové u vězení šatlavním v Novém Město Pražském, že by s hádáním a s čáry zacházeti měla, zůstávající.

Anno 1641, 17. Aprilis z vězení šatlavního Ludmila Douškova před pány kommisaře povolána jsouce a dotázku na sebe doslýchajíc, od koho se jest kumštům slívání vosku a některých nemocí a neduhův hojení naučila, odpověděla, že od nebožky Anny, manželky Matěje Horáka, kravaře v Kateřinkách zůstávajícího, se naučila a aby to na Boží Křtění, co se tkne slívání vosku činila, oznámila a to způsobem tímto, na pán-vice vosk rozhřetý do vody aby vylila a slova říkala tato: Pán Bůh jesť počal, já Lidmila po jeho svaté milosti, přijmi dar Boží (jmenujíc pravým jménem člověka, za jehožto příčinou takový vosk se slívá) hořící, jako jsi přijal na křtu svatém, dejž nám Pán Bůh pravdu Božího zvěstování, k prvnějšímu Božímu zdraví navrácení. Toho mi rač dopomáhati Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý na věky požehnaný, Matička Boží, všichni svatí amen.

Po vykonání takového slívání vyjmouce týž vosk z vody, udělá z něho svíčku a na Boží Křtění jí svítí a zanechá tak dlouho, dokavad se nepomodlí. Když modlitbu vykoná, svíčku zahasí a když někoho zuby holejí, jemu tou svíčkou zuby podkuřuje a tak nemoc zahání.

Byliny znáti a jich proti nemocem užívati naučila se od paní Marušky Litoměřické, již se světa sešlé, jako také od též Marušky na souchotiny dětem malým se naučila způsobem tímto:

Jestli jest nemocné pacholátko, vezme slezinu z volka, jestli děvčátko, vezme slezinu z krávy; jestli pak již panenka větší, tehdy vezme slezinu z jalovice a takovou slezinu v prostředku rozkrojíc, nemocné dítě skrze ní provleče a slova říká taková: „Pán Bůh jest počátek, já Lidmila po


Předchozí   Následující