řezaní býti musej. 8. Chcete-li se k vašemu předešlému náboženství na-vráditi? Necbci.

Na otázku 2. odpověděla Anna Dlaskova z Domoradic: „V katolickým, potom sem stoupila do helvet3kélio, pak při commisse sem zas byla katolička a potom zas sem stoupila do helvetské"; na konec zvolila si „víru Boží". Jan Drahoš z Morašic k č. 4. vyznává: „V jednom Bohu od věků až na věky, ne v třech osobách, ale ve třech spůsobách, to jest Boha, Slovo, Ducha" a manželka jeho Kateřina: „V jednom Bohu, ne v třech osobách, alle v trojím spůsobem, to jest Bůh Otec, Slovo a Duch"; Jakub Zaehař z Dolního Újezda: „V jednom Bohu, v jedny osobě a v zachování deset přikázání Boží" a František Hrubeš z Domoradic : „V jednom Bohu, v jedné osobě a v lásce Boží a blišního." K č. 7. odpovídá Anna Ottova z Újezdce: „Israelitka nejsem, poněvač Messiáše nevěřím" a Václav Bricljta z Vidlaté Seče: „Israelita nejsem pro to, že nevěřím Messiáše ani obřísku", ale Václav Briedl z Bučiny vyznává: „Sem Israelita bez obřísek, Messiáše nevěřím." Když Marjana Jílková z Morašic k č. 5. odpověděla: „Žádnej; mám to z písma Božího ze starýho a novýho zákona," namítl jí komisař: „Poněvač povídáte že to z novýho i starýho zákona máte, tak ste katolička" ; ona však jej odbyla slovy: „Katoličkou ani helvetkou nebudu, ale pamět nemám, abych na to otpovídala." K č. 6. při výslechu Václava Ludvíčka z Bohuňovic připojena jest poznámka: „Poněvač tak zprostej a neumělej jest, že ani na tu otásku odpovědět nemohl, ačkoliv se s ním dlouho pracovalo k vyjádření tej otásky, tak nebyl připuštěnej, dokut lebší vycvičený nebude."

Když tímto způsobem všickni Deisté na panství vyznání víry své před komisary složili, byla jim popřána lhůta 8 dnů na rozmyšlenou. Potom byli opět ve skupinách a sice v měsíci dubnu a květnu 1783 předvoláváni na kancelář vrchnostenskou, aby vyznali, jak konečně se rozhodli. I o tom sepsány protokoly. Dána byla jedna jen otázka. Ta zněla: „Zdaliž ještě posud Deistem býti, to jest víru Boží vyznávati a v tom bludu dáleji zůstati aneb ke katolickému náboženství aneb k jednomu z onich trpěných náboženství se navrátiti chcete, když jste již 7, oného nejvyššího nařízení pod datum ve Vídni 9. února téhož roku, které se vám dvakráte od slova k slovu dobře a pochopitedlně přečetlo, vyrozuměli, kterak nejvyší pán země to tak nazvané náboženství víry Boží dokonce nejenom trpěti nechce, nobrž taky takové docela vykořeněné míti nařizuje?"

A odpověď? Všickni zůstali věrni víře své Boží. Několik jen toho dokladů. Z Poříčí: Václav Jiskra: „Děj se vůle Boží, já jinač neudělám, než že při víře Boží zůstávám"; Ludmila Neprašová: „Já zůstávám při víře Boží a toho trestu sobě nic nedělám, poněvadž Bůh všudy jest" ; Jakub Andrle: „Inu já zůstávám při víře Boží a jinače neudělám, a toho trestu se neobávám, ale obávat se musím toho, který může zatratit i spasit" a manželka jeho Dorota: „Já jinač neudělám, než že Deistskou zůstanu, necht se se mnou stane, co chce"; Václav Hala: „Já jinače