Předchozí 0404 Následující
str. 294

neudělám, než při víře Boží podle desatera Božího zůstávám; co Buch na mně složí, neh jsem pod pádem Božím, to snášet budu"; Václav Soukup: „Jak jsem vyznal, tak taky zůstávám při víře Boží a trestu se neobávám a vůli Boží se odevzdávám" a manželka jeho Kateřina: „Míním až do smrti ve víře Boží zůstati, ostatně necht se s náma tak stane, jak Bůch chce míti". Z Bučiny: Anna Briedlova: „Já přece ve víře Boží zůstávám a stranu trestu všecko na vůli Boží zkládám" ; Juliána Kazdová: ,,')á při víře Boží zůstávám a stranu trestu všecko na císaře pána skládám"; Jakub Valenta: „Já, jak jsem vyznal, při víře Boží zůstávám a stranu trestu, co je dělat, musím trpět" ; Jan Andrle : „Inu já, který jsem se přiznal, to jest k víře Boží, v ty zůstávám a stranu trestu vůli Boží a jasnosti císařské se odevzdávám" ; Jan Nováček : „Já zůstávám ve víře Boží a stranu trestu dám na vůli Boží a císařskou". Z Dolního Ujez da: Jakub Zachař: „Já přece zůstávám ve víře Boží a stranu trestu, co Bůch na mně složí, mileráď znášet budu". Z Domoradic: Dorota Hrubešová: „Já předce Deistskou zůstávám a stranu trestu císaři pánu se neprotivím" ; Jan Zídek: „Já zůstávám v Boží víře a stranu trestu se ničemu neprotivím, neb co Pán Bůh a Císař Pán uloží, snášet musíme" a Anna Dlaskova: „V tom stojím, co jsem vyznala, to jest ve víře Boží a stranu trestu na vůli Boží skládám".

Když takto všecky mírné pokusy uvésti Deisty na pravou cestu tvrdošíjností a neústupností jejich byly zmařeny, nastoupeno proti nim tresty na mnoze velmi krutými. Avšak i tyto minuly se účinkem. Uváděni tedy v směšnost prostředky různými. Časem znenáhla splynuli sice s členy vyznání dovolených, ale i dnešního dne ještě setkáme se v krajinách oněch místy s náhledy náboženskými od panujících velice se odchylujícími.

VIII. „Píseň z Moravy přinesená o panu starším Kamenickým někdejším."

Z rukopisu veřejné carské knihovny v Petrohradě podává Dr. V. Flajšhans.

Ve veřejné carské knihovně v Petrohradě je v rukopise českém XVII. stol. (sign. BoreMcidíi, o II. No. 1) ke konci (listy 144—153) zapsána lidová píseň z doby kolem r. 1700. Zmínku o ní učinil Perwolf v Listech filologických a paedagogických 1879.

Rukopis je papírový, velice sešlý, v rozbitých a potrhaných deskách. Obsahuje městská práva. Na konec pak jakýsi jeho majetník poznamenal si rukou hrubou a neumělou následující píseň. Na mnoha místech je písmo rozmazáno a nečitelné. Obsahuje 490 vv. v ořádkových strofách; jazyk velice neumělý. Pravopis jsem obnovil, rovněž přidal interpunkci a čísla stran rukopisu i strof; jinak otiskuji věrně, označuje pouze


Předchozí   Následující