str. 296
17. Pan starší všeckno zamluvil, aby o to žádný nemluvil, řka: „Na různo neprodávej, než mně pospolu dávej,
tak se chovej I"
18. Dal se byl v handl se pány, chtě mít bratrství z zemany; však se mu to nezdařilo, takť jej štěstí opustilo,
obrazilo.
19. Jeden zatrás měšcem jeho, až tři sta vyrazil z něho, druhý mu šaty privrhl, bratrství jeho zavrhl,
opovrhl. [146b]
20. Lépe mu fortuna slouží, (však se někdy i prodlouží) když s řemeslníky handluje, formanům mlíční (?) láduje,
odvozuje.
21. Tyť vezma k jeho libostí všeckno všudy draho dosti a co na čepě u něho,
v rychlosti odbude všeho — toť šenk jeho.
22. Dokud kde kterej peníz má, dodtud se zhojná nalévá;
k tomu se karty ukáží, kdo na tu kratochvil váží; hleď, svých stráží.
23. Hospodář umí skládati, chytře listy spořádati; nevošidíliť sám koho ¦— navede na něj někoho:
máť svých mnoho.
24. Máť jednoho soukeníka
za nejvyžšího pochlebníka, neb mu z dluhu musí lháti, u ňho za holomka býti, se líbiti.
25. Když mu se v čem nezachová, tuť mu on tluči přidává,
řka: „Zaplať mi hned, cos dlužen, chci tě býti hnedky prázen,
hned táhni ven!" [147a]
26. Tu on k němu hnedky zase přilže se zas v malém čase, byť mu měl tři míle jití, dlužníky upomínatí,
se (?) smířiti.
27. Slavík jesti jméno jeho; není hoden znění toho: slavík ptáček pres noc spívá, on pak vždyckny mu pochloubá,
v tom bydlo má.
28. Nejvíce pak soukeníci majíť vnadu v Kamenici.
Z daleka se do ní táhnou, mníc, že tu vlny dosáhnou
koupí snadnou.
2'). Anoť se jím v opak zdaří; darmo několik dní zmaří, dělají jiným drahotu, byť měli spěli (?) psotu
i nahotu.
30. Tak domácí s přespolními zároveň jedny s druhými řemeslo s ziskem dělají: když polovici shledají,
dosti mají.
31. Vostatek jinde shledejte, z dluhu, co máte, dodejte, domy, šaty i nábytek, obilí, slámu, dobytek —
toť ten zmatek. [147b]
32. Kdoť přijde k němu na koupí, tohoť on z peněz obloupí, za pití dobrý díl dáti musí, netco i prohřátí,
rozmrhati.
33. Jest ta svoboda u něho: Eeostejchá se žádného, než činiti, co se tomu nejlíp líbí, v jeho domu —
on chce tomu.
34. Sám v tom vzláštní rozkoš plodí a mnohé k tomu přivodí,
aby pořád špřímovali, bláznovství provozovali,
jej rozsmáli.
85. Nechybí přespolních lidí, že smutnou hodinku vidí: tuť svých holomků zavolá, k tomu je pospěšně svolá —
„Hej!« „Vzhola!" (sic!)
36. Začne s nimi kumštovatí, povyky (?) je špincovati
a kdo co k smíchu propoví, tomuť on nejlépe hoví,
jej napojí. [148a]
37. Potom je různo rozešle, dlužníky k sobě obešle — buď v neděli nebo v svátek, jest mu rovně jako v pátek,
vše pro statek.
38. Tuť s nimi na počet vstoupí, řka k ním: „Dynovití troupi, pročež dluhu neplatíte?
Že ste vzali darmo, mníte?! Nepomníte ?!
39. Co jste dlužní, bez prodlení dejte ; neb sic do vezení
u Przkem (?) jíti musíte,
|
|
|
