str. 299
85. Majíc platit velkou sumu
k vobci, též i svému pánu,
nižádnýmu nic neplatil;
dlouhej čas o to pokoj byl —
až se zjevil. 86. Obec o tom nevědoucí,
tři neb čtyři pochlebníci
povolili jemu k tomu,
věříce jeho podvodu bez průvodu.
87. Zápis vložil v knihy městský, že jest mluvil s poručníky, předně že spokojil vrchnost, obce také; dobrá jest ctnost
zlá podvodnost.
88. Pečet městskou v domě míval;
s ní, co chtěl, kdy chtěl, činíval j pres pole ji brával s sebou, pravíc, že to dobrou měrou, pod tou vírou.
89. Brzy zbohat v témž primaství; rozum toho tento jestí:
z sirotčího si nechával, z obecního si přiháněl, tak nevězel (?).
90. Knihy městský i sirotčí v domě míval na polici; když jich potřeba v rathauze, dones je z domu hned skůre,
již při míře. [152b]
91. Jeho neřády rozličné
jsou za koltrou podtajemné, jež Pán Bůh dobře zná i ví, lidského srdce myšlení. Čiň pokání!
92. Dostal se pes ze vsi k městu, vycházel všem jinejm v cestu; tak byl udatný v fortelích, mnoho jest pokousal jiných,
také cizích.
93. Však znamenité odpory činil jesti vždy v ty doby, proti vrchnosti povstával, za hřbet sobě to pokládal
pan Jan Nedbal.
94. Ale svědky jest přemožen (o tom ví také nejeden), byl několik neděl v věži; odtud jest vyjednán stěží:
toho věř mi!
95. Pán Bůh se protiví pyšnejm, svou milost dává pokornejm: nedbal na to trestání nic,
a vždy se protivil víc
v ten tisíc (?)! 9G. Po nemoci a po poutí
řídko kdo chce dobrým slouti, bejvá blud horší prvního, to poslední prvnějšího;
považ toho! [153a]
97. Tento maje prve milost, prokázanou k sobě lítost, smlouvu tu, kterouž učinil, však sobě jí nic nevážil,
opovážil.
98. Přišel jest v horší trestání, v tmavé, žalářné vezení, však na to nechtěl nic dbáti, chtěl hlavou zeď proraziti,
seď na řití.
|
(Pod tím pozdější rukou cizí přípisek s datem 1752.)
IX. Pověsti místní se Sušice. Podává z rukopisů musea Sušického@A@Dr. V. J. Nováček.
@N@IX. Pověsti místní se Sušice. Podává z rukopisů musea Sušického Dr. V. J. Nováček.
V městském museu sušickém nacházejí se dva malé rukopisy o několika listech téměř doslova stejného znění, psané od dvou písařů v minulém století a obsahující vedle některých stručných zpráv o původu města Sušice několik pověstí místních, či, jak je pisatelé nazývají, „pamětihodných příběhů". Pisatelem jednoho toho rukopisu je Mikuláš Šrámek, jinak nám neznámý, který pověsti ty vybral ze starších pamětí Jana Řešátka, váženého měšťana sušického, které, jak se podobá, také se nezachovaly, a spisek svůj opatřil latinským ná • pisem. Část rukopisu toho obsahující pověsti místní podáváme laskavým čtenářům v doslovném znění.
|
