Učinil také spisovatel starožitných pamětí Jan Ke šatko zmínku, že když ještě krichov u Matky Boží ohrazen nebyl a lidé mimo špitálu přes krichovo na hořejší předměstí chodili, kostnice na tom místě se vy-nacházela, kdežto se staré zdi spatřují, a nad tou kostnicí žádné přístřeší nebylo. Jistý, příjmením Kandr řezník v noci domů jdouce velmi pozdě džbán piva s sebou nesouc, přicházeje ke kostnici se zastavil, řkouce tato slova: „Ale, ale nu, milý kostiny, vy tu ležíte na větru, slunci a dešti všecky suché a vyprahlé; já vím, že z vás některý taky moc-huba byl a rád pivo píval; nyní připijím vám." Vezmouc hlavy do nich pivo nalejval a když tak všechno vycmíral, pravil: „Já sem pivo darmo vycmíral, ženě nic nepřinesu, bude se na mne hněvat." Praštil tím džbánkem jdouc odtud pryč mezi ty kosti. liáno, když lidé zase do města šli, ve vozové cestě nalezli ležícího, který celý v tváři i po celém těle zčernalý nalezen byl, kterýžto ten svůj lehkomyslný oučinek lidem vypravoval, že po tom jeho skutku ty umerlčí kosti s velikým třeskotem za ním se vyvalily a že jej tak hrozně na smrt udávily, tak že na tom místě duši svou vypustil. Z té příčiny tehdy krchov so zdmi ohradil a kostnice se, jak nyní k spatření jest, vystavěla; ty staré kosti se do ní nábožně přenesly.

Druhý pamětihodný příběh. Jistá šlechetná paní ovdovělá Ručníkářová slyšíce tu noc na den památky dušiček kohouty ko-krhat, probudíc se světlou noc býti viděla a tak se domnívala, že již ke dni svítání se schyluje; děvečkám velmi hněvivě domlouvala, že již pobožnost za dušičky zmeškala, proč jí nezbudily, spěšně se oblékla na pobožnost chtíc jíti, mantlík po staročesku na se připjala, s pospícháním ke kostelu Matky Boží přišla, dvéře jen přivřené sobě otevřela, vejdouce do kostela, ve všech stolicích plno osob v pohřebních šatech hřbety k oltáři a tvářemi ke dveřím obrácené sedící spatřila a se velmi ulekla. Z těch pak osob, při které nejblížeji stála, k ní promluvila: „Přítelkyně, co tu chceš, an tvůj čas o půlnoci není zde býti a ty nás v naší pobožnosti rušíš, kterou my za vás živé konáme. Jdi rychle pryč, odhoď mantlík od sebe a neohlídni se, sic bysme tě roztrhaly." Na to hned ta paní to učinila, ale víc ze strachu do kostela nešla. Když ale ráno po pobožnosti obyčejné processí po krchově se konalo, všichni lidé s velikým podivením na všech hrobích viděli černý flíček z toho mantlíku ležeti; pak, proč se to stalo, zvěděli.

Třetí příběh. Spatřuje se jeden kunstovně tesaný hrobový kámen s vyobrazením Vzkříšení Páně na krchově Matky Boží, který ve-rificiruje, že na tom místě jedna šlechetná panna jménem Kateřina jednoho vzácného pána a měšťana sušického příjmením Madle velmi ozdobně jakožto nevěsta pohřbena byla. Zdejší synkové, totižto Král, Hakl a Pretlík, to přísahou v místě radním stvrdili a vyznali, že jsou sami očitě a skutečně viděli tu noc na dušičky v času kázání, kdy na hroby svých rodičů svíčky dávali, z téhož hrobu té panny obě nohy v červených hamburských punčochách a bílých střevících ven ztažené míti, což ale žádný jiný z lidí neviděl.