od polou vlk, od polou medvěd, které ho pohostilo, růži mu dalo, ale musil mu slíbiti nejmladší dceru. Po lodi proň připravené šťastně se domů vrátil; tatáž loď dovezla dceru jeho do příbytku zvířete. Když dívka v zahradě poprvé zvíře spatřila, leknutím omdlela, tak že zvíře ji musilo křísiti. Ježto měla vše, čeho si jen přála, a zvíře ji dovedlo bavit, přivykla mu konečně a byla spokojena. Po čase se jí přece za-stesklo po domově; zvíře v zrcadle ukázalo jí, co otec a sestry doma dělají. Za několik dní vyžádala si dovolenou domů, měla se však v určité lhůtě vrátiti. Otec a sestry měli velikou radost a nechtěli ji ani pustit. Poněkud se přece opozdila a našla zvíře ve mdlobě na zemi ležeti. Bylo jí ho líto, klekla k němu a políbila je, — ihned huňatá kůže s něho spadla, a před ní stál krásný princ. Chaloupka proměnila se v překrásný zámek uprostřed nádherného parku, a v zámku všecko ožilo. Princ objal dívku a dčkoval jí za vysvobození ze zakletí, z něhož ho mohl vyprostiti toliko polibek nevinné dívky, která se nedala odstrašiti jeho škaredostí.

Ze Štýrska jest tato verse (Krauss, Sagen und Märchen der Südslaven I. Nr. 66). Otec, hrabě, měl z vojny přinésti nejmladší dceři kytici květin. Dlouho nemohl jich najíti, až přišel k zámku, kde čaro-krásné květiny rostly. Utrhl jednu růži, načež se ozval hrozný hlas, který žádal za to dceru, pro kterou růži trhal. Otec ji převedl do zámku. Ve křoví našli ježka; byl to zakletý hrabě, který ve dne měnil se v ježka, v noci měl svou přirozenou podobu. Dívka si ho zamilovala a v podobě ježka ho políbila. Od té doby zůstal i ve dne hrabětem, a oba slavili hlučnou svatbu.

Pohádka ještě více živly z jiných versí změněná vypravuje se v Lotrinsku (E. Cosquin, Contes populaires de Lorraine. Paris 1887. II. č. 63). Nejmladší dcera přeje si mluvící růži. Otec najde keř takových růží před jedním hradem a jednu utrhne. Přikvapí bílý vlk (le loup blanc) a propustí otce jen s výjimkou, že mu slíbí tu osobu, která mu nejdříve přijde vstříc. Byla to nejmladší dcera. Otec ji odvede k vlku, který v noci se mění v krásného prince. Dívka měla tuto změnu každému zatajiti, ale když to neprozřetelně nejstarší sestře vyzradí, vlk přiběhne a klesne mrtev u nohou dívčiných. — Znamenáme, že tato pohádka, ač v jádře svém povstala z „La Belle et la Béte", přiklonila se k jiné skupině pohádek, která má původ v řecké pověsti o Psyche a Amorovi. To platí také o celé řadě jiných pohádek německých a italských, které Weinhold (Zeitschr. des Vereins f. Volkskunde III. 189 a d.) uvádí. Spojení toto mohla prostředkovati knižná verse „La Belle et la Bětě" Madame de Villeneuve, v níž se vypravuje, že dívka v noci ve snách viděla vedle sebe krásného jinocha, do něhož se zamilovala (viz pohádku ze Štýrska). Motiv tento byl u některých skladatelů povídek na toto thema složených přímo parodován, jako u Pierre Beauchamp sa, dle něhož Krásná ve dne zdržuje se u netvora, v noci pak žije se svým milencem.