Příklad náš je také poučný pro dosavadní seskupování látek báchorkových a skládání tak řečených komentárů k jednotlivým pohádkám. Až na malé výjimky jest takové hromadění variantů dosud větším dílem primitivné a mechanické. Jakmile se najde nějaký báchorkový prvek, který je v rozmanitých pohádkách vzdělán, uvádějí se bez kritiky všechny tyto pohádky jako varianty. Takovým způsobem pořízeny jsou komentáry Grimmovy, Köhlerovy, Wollnerovy, Cosquinovy a j. Ač komentáry takové jsou záslužné jako bibliografická pomůcka, pro vlastní výklad pohádek nepostačují, a to proto, že jeden a týž báchorkový prvek mohl býti několikráte a za poměrů docela jiných vzdělán. Aby se to vyšetřilo, bude především potřebí vyhledati jednotlivé verse knihové, v něž takový prvek byl pojat, pak stanoviti poměr národních pohádek k těmto versím knižným, a teprve potom bude možný rozbor pohádek samých. Tak na př. náš prvek — princ zakletý ve zvíře — vyskytuje se ve zvláštním vzdělání v Pančatantře, u Straparoly, Basila, d'Aulnoy, Villeneuve, Leprince de Beaumont, Beauchampsa, Langbeina, Musäa a j., a jednotlivé tyto knižné verse vešly v ústní tradici jako pohádky, jichž výklad bez zřetele k příslušným versím knihovým není možný. Jak toto ignorování versí knižných vede k nesprávnostem, toho důkazem zřejmým jest výklad znamenitého jinak učence německého Weinholda, který v Zeitschr. f. Volkskunde III. 189 ad. k pohádce harcské „Der Wolf mit dem Wocken-briefe", obsahující prvek — princ zakletý ve zvíře — uvádí jako pa-rallelu také pohádku z Waldecka (Curtze, Volksüberlieferungen aus dem Fürstentum "Waldeck Nr. 20 „Reinhold das Wunderkind"), která má původ docela jiný. Již ze stručného obsahu jejího, jak jej Weinhold podává, jest nad vši pochybnost zřejmo, že je to ústní reprodukce umělé pohádky Musäa „Die Bücher der Chronika der drei Schwestern". Kdyby byl Weinhold znal literární originály jednotlivých národních pohádek, o nichž promlouvá, byl by jeho výklad mnohem přesnější.

Ukázal jsem toliko při jediné skupině pohádek, jakou svrchovanou cenu pro poznání jejich mají knihové verse. Co platí o naší skupině, mohu dokázati o celé řadě skupin jiných, jichž literární předlohy jsou nepochybné. Končím tedy prohlášením, že toliko studium lidových pohádek na základě versí knihových povede k cíli.