str. 336
a opakováním, ztíživ si práci ještě tím, že rýmuje i liché verše, ač nestačil ani na rýmování sudých. Ukázka jediné strofy svědčiž o jeho umění:
Kratochvilné komedie museli mu dělati, tu nejkrásnější muziku ve dne i v noci hráti: tak že nikdy žádné ucho nemohlo to slyšeti, jaký jemu zlí duchové špás museli dělati.
Lustige Comedisachen Mussten die Geister hei der Nacht, Ja, die schönste Musik machen, Dass kein Ohr nie g'höret hat. In dem Luft die Vögel fangen Das war auch sein grösste Freud'; Er liess keinen Geist von dannen, Bis das Werk sich endť allzeit.
|
Zmínka o ptácích je vzata z předešlé strofy. Aby vtlačil myšlénku do svých veršů, říká na př. prostě Gott místo Ježíš; konečně stávají se rýmy stále divočejšími, až v poslední strofě opouští úplně original a vypravuje, blýskaje se dle svého zvyku znalostí jednotlivých rysů pověsti, jak ďábel přišel pro Fausta s úpisem a jak tento sedí v pekle s Luxemburgem, maršálkem Ludvíka XIV., což čerpal z brošurky o hovoru obou „v říši mrtvých".
I v této pokažené podobě píseň se líbila, jak svědčí okolnost, že ještě ke konci století byla tištěna v Rakousích a byla prý do nedávných et v Štyrsku zpívána. Kdežto však v této úplné podobě omezila se na lihovýchod německý, vnikla mnohem dále v textu, který z letáku kolín-jkěho otiskli Arnim a Brentano r. 1806 ve své slavné sbírce Des Knaben Wunderhorn. Znění písně je tu tak zkomolené, že nepochopujeme, jak se mohla v této podobě zpívati, neřku-li tisknouti. Ukážu zbědovanost tohoto textu krátkým místem:
Mephistophles geschwind, wie der Wind, Musste gleich so eilend fort,
Und ihm bringen drei Ellen Leinwand
Von einem gewissen Ort.
Kaum da solches ausgeredt,
Waren si schon wirklich da, Welche so eilend brachte Der geschwinde Mephistophela.
Gleich soll abgemalet sein
Die grosse Stadt Portugall.
Dieses geschah auch geschwind wie der
Wind,
Dass er malte überall, So gleichfarbig Wie die schönste Stadt Portugall.
|
A přece i v této nejzkomolenější podobě naší písně poznal Goethe, že jsou v ní „hluboké a důkladné motivy", dodávaje ovšem, že by mohly býti lépe podány. Je zajímavo, že takto máme starou, prostonárodní píseň, pochválenou od Goetha.
Píseň tato, která vznikla pokusem, napsati první z paměti, liší se od ní úplně svým koncem. Ďábel chce vrátiti smlouvu, nemoha napsati nápis. Slyšíme slova: „Fauste, obrať se!" a dozvídáme se, že zpíval anděl od Boha poslaný, ale ďábel namaloval obraz Venuše a tím omámil Fausta, jehož zlí duchové odvlékli do pekla. Vše to je stísněno do 12 veršů, je to konec přenáhlený, ale dramatický a vhodnější, než má první německá píseň — odkud se tento konec vzal ? Z lidového dramatu.
|
