str. 337
III.
U Marlowea Faust chce s ďáblem disputovati, ale na otázku, kdo stvořil svět, Mefostofiles prchá nemoha odpovědět, zjeví se anděl a zlý duch, Faust lituje, tu přichází Lucifer, odstraší ho hrozbami a baví ho předvedením sedmi smrtelných hříchů.
Tento rys — založený již na románě — jest mnohem určitější a důležitější v hrách'loutkových, v nichž jest téměř ve všech ; ovšem hrozby Luciferovy ustoupily lsti pekelné. Faust se ptá po nebi a jeho blaženosti (v jedné hře dokonce po pekle), a v řadě her ptá se, což dává nejlepší smysl, může-li ještě býti spasen.
Mefistofeles slíbil, že mu na každou otázku dá pravdivou odpověď; aby nemusil mluviti pravdu a" neukázal tím Faustovi cestu k spasení, uprchne raději. Ale Faust rozumí i této odpovědi a modlí se s opravdovou vroucností; jest to kulminace hry, sesílená obyčejně áriemi strážného anděla; tu ďábel nejsilnějším, co peklo má, odvrací Fausta od modlitby: krásnou Helenou. Hned na to z pravidla propadne peklu.
Ve skupině her však na místo otázky po milosti Boží neb aspoň vedle ní vyškytá se symbolické znázornění milosti té: obraz Spasitelův. Jsou to předně dvě hry tyrolské, z nichž jedna bezpečně je ještě z minulého století, pak loutková hra dolnorakouská, jedna ze Slezska, jedna hraná v letech čtyřicátých v Berlíně a konečně loutková hra česká.
Nejméně porušen jest motiv v obou českých Faustech, *) kdež scéna má tento průběh: .
Faust neznámého loutkáře (Vi-nického ?)
Faust. Mefistnfl, viděl jsi, když jsme nad Jeruzalémem letěli, ten krucifix, co se nad námi ve větru vznášel?
Mefistofl. Konc dobře.
Faust. Tedy rozumíš, já bych rád měl takový krucifix vymalovaný, hleď mi ho zaopatřit.
Mefistofl. Brrria, Fauste, nežádej to na mně, bych já tobě krucifix maloval, na to bych já musel přes 4000 ďáblů sehnat.
Faust. Co já chci, musíš ty mi po vůlí učinit.
Mefistofl (odletí a křičí za oponou). Alla Střik, Pik, Anberon a všickni spolu, hleďte mi nápomocni být, neb jest Faust velice rozhněvaný, mám mu krucifix zhotovit (přinese krucifix).
Faust M. Kopeckého.
Faust. Počkej, počkej, ty pekelná obludo! To jsem si od tebe zasloužil? Víš, jak jsme nad mořem letěli, a já jsem tě žádal: „Mesistofl! buď tak dobrý a snes se se mnou na tu svatou silnici Jeruzalémskou, abych mohl svatý kříž políbit!" — víš, jakou jsi mi dal odpověď? — Než bych ti to udělal, pravils, raději bych tě na tisíc kusů roztrhal a do tohoto moře shodil. (Zlostně) Za to mně nyní půjdeš do Portukálu a u nejhlavnějšího kupce tam koupíš barvy, penzliky a firnajz; z Regnšpurku mi přineseš plátno a pak mně musíš ten krucifix tak, jak jsem ho viděl, vymalovat, poněvadž ho zde chci na památku zanechat
Mesistofl. Fauste, co to žádáš ? Já nesmím rukou krucifix malovat; vem
|
*) Viz o tom můj spis „Das böhmische Puppenspiel vom Doktor Faust" Str. 74 a nn. a uvedený již článek str. 91,
|
