Brrr, Fauste, shlédni, je-li ten krucifix dobře zhotoven ?

Paust (prohlíží kříž). Ty pekelný duchu, ovšem je ten krucifix dobře zhotoven, ale kde má ten nápis, který mu Pilát dal?

Mefistofl. Brrr, Fauste, nežádej to na mně, neb dobře víš, že to Pilátovo psaní nás pekelné duchy daleko odhání.

Fanst. Ty pekelný duchu, může-li ten krucifix bez toho být? Tedy ho zhotoviti hleď.

Mefistofl. Brrr, Fauste, nežádej to na mně, neb já ti chci raději cedulku na zpět dáti.

Faust. Tedy když to nemůžeš malovat, tedy mi to povídej, a já si to budu sám dotahovat.

Mefistofl. Brrr, Fauste, kdybych to mohl povídat, tak bych to také uměl malovat.

Faust. Tedy když to nemůžeš povídat ani malovat, tak já si to sám chci dotahovat, ty však stůj při mně a dobře poslouchej, neb opravdu Bůh na člověku nemožné věci nežádá, tak (edy i já, ty pekelný duchu, na tobě je žádat nebudu (postaví se k obrazu a počne nápis jmenovat). Ježíš (Mefistofl uteče), Mefistofl, kde jsi?

Mefistofl (přiletí). Brrr, Fauste, nejmenuj přede mnou ta svatá jména, neboť dobře víš, že nás pekelné duchy na 300 mil odhání.

Faus t. Ty musíš zde stát. (Říká:) Ježíš Nazaretský král židovský (Mefistofl uteče, Faust klekne a modlí se, anjel se vznáší).

si kontrakt nazpátek a všechny závazky ti milerád odpustím!

Faust. Pakuj se, nebo tě zastřelím.

(Mesistofl zmizí.» — Faust usedne a za malou chvíli, když duch se vrátí, vstane.)

Mesistofl (nese černé plátno). Zde máš, Fauste, plátno!

Faust. Nešpásuj se mnou a maluj krucifix, nebo — (sahá po bambitce).

Mesistofl. Fauste, posečkej! Jsem hotov raději malovat než nechat po sobě střílet. (Vymaluje rychle obraz.) Tu jest, co jsi žádal!

Faust. Dobře, jest to ten krucifix, který jsem v Jeruzalémě viděl, ale posud není dohotovený.

Mesistofl. Co mu chybí ? Žádný člověk ho nemůže pohanět

Faust. Kde pak zůstal hořejší nápis ?

Mesistofl. Neříkej to jméuo přede mnou, neboť mne na tři sta kroků od tebe zahání. Dříve než ho z úst vypustíš, musím tě na tisíc kusů roztrhat.

Faust. Nebudu ti ho jmenovat. Vezmu olůvko z kapsy, vyrejsuji ti ho a ty musíš domalovat.

Mesistofl. Kdybych ho mohl malovat, mohl bych ho také rejsovat; já však nemohu ho ani malovat, ani rejsovat a musím toho zanechat.

Faust. Krucifix bez nápisu zůstat nemůže, proto ho sám vymaluj u.

Mesistofl Ani mne u sebe vidět nemáš. (Odletí.) —

Není pomyšlení, aby z této scény byl motiv o malování kříže přešel do písně, jako tvrdil Tille ve své knize o písních faustovských. Správný poměr ukázal Szamatólski, *) že totiž píseň působila na řadu her — pochopíme nyní, proč tyto hry jsou vesměs z východu Německa — a tyto hry opět působily na píseň druhou, která z nich vzala svůj konec.

Nestalo se to však v české hře, že otázka Faustova byla nahrazena motivem jiným, poetičtějším, též nepůsobila česká píseň přímo na drama, oboje se stalo na půdě německé. Ač se u nás stále cituje „Faust die Kopeckého", přece je jisto, že Kopecký pouze hrál starší komedii a ta byla přeložena z němčiny, a to ř hry tak staré, že jisté motivy z Mar-lowea, které nejsou už v žádném dramatě německém, můžeme v českém rozpoznati. Že se přechod motivu křížového do dramatu stal z písně německé a ne z české, můžeme přímo poznati na Faustu Kopeckého,