kdež čteme slova o svaté silnici jeruzalémské — o té však není nic v písni české, za to stojí v německém překlade:

V dolnorakouské loutkové hře zpívá anděl píseň,, která je variací několika veršů první písně německé: právě tato hra, ač jest velice zkomolena, jest českému dramatu bližší všech ostatních, ona je také nejbližší hře, ve které motiv byl z písně přejat.

To byla táž hra, která působila zpět na píseň a vyvolala onu podobu její, jež byla od r. 1806 všeobecně známá a dávala vědě tolik hádanek, které rozřešilo teprv nalezení větší německé a hlavně české písně, otištěné v Českém"Lidu.

Ochotou p. univ. prof. Dra. Ladislava čelakovského a laskavým prostřednictvím p. archiváře prof. Dra. Jar. Čelakovského mohl podepsaný prostudovati zajímavou korrespondenci F. L. Čelakovského, chovanou v privátní bibliothece p. prof. Lad. Čelakovského, začež tuto vzdává díky. Mimo jiné výtěžky pro slovanskou literární historii nalezl tu neobyčejně důležitý dopis, v němž J. Kollár charaktorisuje Trnkovu sbírku slovenských přísloví a podává zprávu o některých sbírkách jiných. Myslím, že není vhodnějšího místa, kde by měl býti obsah listu Kollárova zachován pro historika literárního, jako právě v oblíbeném a rozšířeném ústředním orgánu lidovědy československé, v Českém Lidu.

Krátký přehled slovenského příslovnictví podal A. P. Záturecký v úvodu pěkné publikace „Slovenská přísloví, pořekadla a úsloví", vydané od České Akademie.*) Znám byl rukopisný sborník slovenských přísloví Jiřího Eybajo, jenž patřil kdysi Jiřímu Pal-kovičovi a chován je nyní v pešťském Národním Museu. Z listu Kollárova F. L. čelakovskému dozvídáme se o třech sbírkách podobných: o obšírné sbírce Sam. Sartoryho, o sborníku Šalamouna Petényi a Št. Hamuljaka. Dále