se sbjragj, a práwě ty neykrásněgšj, Walaské, sebrány negsau. Slowenských pjsnj sebránj ledwa také úplné bude, an teprw dwa djlky wyšli; o polských rowně platj. Ginák owšem zdánj möge nezralé býti může, a zmjněné wydánj, i přjštjm-li rokem wygde, w plné mjře požehnánj mého dosáhne, an do té, gižto gste sobě nabyli, Waši ohlednosti nadjti se, že by gste bez přjčiny pospjchati neráčili.

Osměluga se tuto také wyprositi sobě na Wašj ochotě, aby gste mi dálšjho dopisowánj odepřjti neráčili. Grsem zagisté tady zdálen lite.rnjho spolku, a málo o stawu ginoslowanské literatury nowěgšj slyšjwám, ta ani o tom, oč w Čechii usiluge se, k. p. o slownjku p. Jungmanna, aesthetice p. Palackého, sgednocenj Slowáků s českau literaturou atd. Toho do "Wašj blahorodnosti se důwěřuge ostáwám

s plnau úctiwostj

Fr. Sušil.

Kámen žulový na hrobě Šemík a, postavený v Ne-umětelích. Čtyři palce silný, výšky 1 '/2 lokte a šíře 11ji lokte má tento hrobový postavený kámen. Ryté písmo švabachem v žulovém kameni vyzlacené litery má: „Již za dávných časů se v Neumě-telích věřívalo a věří, že jistý věrný kůň Šemík rytíře Horymíra zde zahrabán a pochován leží." Pomník Šémíka Horymírova postaven na starém hrobovém kameni. V Neumětelích, vsi na panství vosovském v ou-dolí podbrdském, nyní v kraji pražském (bývalém berounském) pod kostelem u hřbitova křesťanského podle cesty 40 kroků od kostela vzdálené zahradě žida Goldbergra (?) čtyřhranný kamenný pomník s nápisem: „Již za dávných časů" atd., chybně: „Zde leží věrný kůň Šemík Hori-mirův zahrabán a pochován." Týž kamenný pomník se o,. Excel. p. Jos. hraběte z Mitrovic a na Čimelicích, Vosově atd. postavil. (Vyobr. str. 344.) Pověst o tom hrobu Šemíkovu v údolí podbrdském v Hosto-micích, Hořovicích, Litni, v Skuhrově atd. v okolí: Okolo r. 1780 jistý sedlák Barth. Pokorný ,z Neumětel vedl na jaře svou hřebčici (kobylu) okolo toho pomníku Šemíkova k hřebci; najednou zavzní mu hlas z toho hrobu: „Popas hřebici na mém hrobě, a budeš míti plémě po mně!" Uposlechna Pokorný popás svou kobylu na hrobě Šemíkově a potom jel k hřebci. Když se mu kobyla do roka ohřebila, porodila hříbátko zdravé, velečiprné, i brával ho sedlák sem a tam i na louku v senoseči a ono vele sobě okolo vozu sena si poskakovalo a najednou rozehnané přeskočí fůru sena. Pokorný se lekna užasl nad tímto skokem, domnívaje se, že