Vel es. Stará svědectví o Velesovi5) náležejí k nejvzácnějším, ač kromě jména neprozrazují ničeho o tomto božstvu pohanském, jež vlivem křesťanství nabylo významu běsa, čerta. K dosavad známým zmínkám o Velesovi druží se ona, již čteme ve zprávě a dobrém zdání o kalendářích a pranostikách, vydaných v jazyku českém na r. 1598.; podal ji Tadeáš Hájek z Hájku.6) Týž stěžuje si do kalendářních „žvanic a tlachů daremných" dokládá, že „až ku podivu, kde těch marností ti lidé nasbírají, aneb ký Vel es jim jich našepce." Drobet sice jen, stejného znění a významu jako u Tkadlečka, ale významný proto, že dotvrzuje výsledek zkoumání Zíbrtova: Veles v památkách staročeských = čertu. Ještě dnes slýcháváme, přinese-li kdo neuvěřitelnou zprávu nebo klep: Který čert ti to napískal? Slovo čert je tam jen novým překladem starožitného Velesa.

Zrnek. K dosavad známým zmínkám o zmeku7) dlužno přiřaditi ještě jinou dosud nepovšimnutou a proto též neuvedenou ve statích o zmeku; jest ve výkladu desatera Božího přikázání, kde Hus, vytýkaje zne-mravnělost svého věku, praví: „črt črtu oka nevykline, a zrnek oba do pekla vezme!" I tu znamená zrnek zloducha pekelného.8)

Perchta. Nejstarší dosud známá, ale nepovšimnuta zmínka o báječné bytosti této jest v postille Jana Milice z Kroměříže z r. 1367 a to v kázání o sv. Šimonovi a Judovi. Věřili ve 14. století v Čechách, že jest a zjevuje se Perchta, což však Milic vykládá za přízrak.9) Kázání to jest ke dni sv. Šimona a Judy, kterýžto svátek připadá na den . 28. října. Co se týče jiných zmínek o Perchtě, poznamenáváme, že zvláště zajímavá jest ona ze začátku 15. věku, kterou podal Dr. č. Zíbrt v Čes. Lidu IV. 523. Literatura o Perchtě shrnuta jest od téhož v Čes. Lidu VI. 575. 10)