Libuše v podání lidovém z okolí Lysé.

Na pravém břehu labském stával as uprostřed mezi městy Lysou a Nymburkem hrad Mydlovar, oblit jsa rameny řeky Labe. Když připojil král Ferdinand I. r. 1548 panství Kostomlatskó k Lyskému, zanechán byl Mydlovar spoustě a dnes byste stěží nalezli málo vyvýšené hradiště jeho uprostřed hustého lesa.

O hradě tom vypravuje si lid, že jej založila kněžna Libuše,*) která tu ráda přebývala. Při hradě měla prý báječnou zahradu a lid pokládá posud (jak každý snadno se může přesvědčiti, kdo naši krajinu navštíví) zvláštní květenu tamější krajiny, která se od ostatní květeny valně liší, . za zbytky této zahrady Libušiny. Eosteť tam v úpadu mnoho léčivých bylin. Ještě v první polovici tohoto století přicházela tam záhy na jaře děvčata z okolních vesnic, ozdobovala se sněženkami, jichž tam hojně roste, a oddávala se veselí na louce Šafránce. Jméno Libušina zahrádka zachovalo se dosud; říkají tak místu nedaleko hradiště, kde rostly do nedávná staré mohutné duby. Pod těmi duby prý Libuše sedávala a soudila. Největší z nich skácen byl r. 1874; byl vykotlaný a v jeho nitře mohlo se skrýti 12 lidí. Několik let před tím spadla jedna z nejsilnějších jeho větví a nadělali prý z ní 10 sáhů dříví.

Nedaleko odtud při Hronětickém potoku stojí mlýn s několika domky, nesoucí jméno Rozkoš; tam prý bývala Libušina lázeň a koupati se v ní bylo její největší rozkoší. Také vrch Lysá jen od ní byl prý tak přezván, že jej vídala z rána nejdříve sa lysati. Na něm stávalo její obětiště; pověst o tom zaznamenána jest v latinských letopisech kláštera Augustiniánského v Lysé z minulého století. Stávala totiž již ve 13. stol. při hradě Lysé kaple, kterou obnovili později kanovmci Augustiniánští z Karlova, když obdrželi bohatou plebanii lyskou od císaře Karla IV. Před stavbou nového klášterního kostela r. 1739 zbořila se jmenovaná kaple a tu poznamenal o ní mnich kronikář zmíněnou pověst. **)