Ještě jistějším byl způsob hádání pomocí čarodějné knihy, ale to dovedl jen ten, kdo se znal v umění čarodějném. Babička skoro sedmdesátiletá v Opatové vypravovala, že viděla jako malá holka stařenu, jak hádala z čarodějné knihy, kdo poranil její slepičku, jež přišla z cizího dvorů domů a kulhala. Stařena stála nad poraněnou slepičkou a četla cosi z podlouhlé černé knihy; když dočetla, tázala se slepice, kdo jí to udělal. Jmenovala blízké sousedy z okolí, ale slepička odpovídala záporně, vrtíc hlavou; až přišla na pravého, slepička přisvědčila kývnutím hlavy. O stařeně té bylo známo, že umí čarovati, a proto se vyptávala slepičky, kdo ji udeřil, aby svého škůdce mohla za to potrestati. A takových lidí, kteří byli znalými umění čarodějného, všichni se báli a za nic si je nikdo na sebe nechtěl pohněvati.

Ctěný pane redaktore ! Včera přišla mně žena jakás ze Švihová do kanceláře a stěžovala si, že jí sousedkou na cti bylo utrháno. Sousedce ztratily se nějaké peníze a hledala proto zloděje náleckami. Nálečky svědčily proti ní, a proto sousedka veřejně za zlodějku ji označila. — Je Vám pověra ta a název znám? Ten, kdo zloděje náleckami hledá, drží prý řešeto dvěma prsty třeba půl hodiny ve výšce, myslí si při tom na osobu, kterou má v podezření, a počne-li se řešeto třásti a směřuje-li klíč na řešetě k obydlí oné osoby, je jistě zlodějkou. Bližší manipulaci při tom nemohl jsem zvěděti.

V Klatovech. Dr. Karel Hostaš.

Dodatek red. Je to známé hádání řešetem (coscinomantia). Srv. Zíbrt, Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku, v Praze, 1894, 84—86. V článku „Pokusy o přirozený výklad pověr" vrátíme se ještě k tomuto způsobu hádání.

Hadí jed. Had v chlévě. Hadí sádlo a kůže. Had a mléko. Had hospodáříček.

Dodatek: O rasovských.

Lid pokládá každého hada za jedovatého, ale ne po celý rok. Vy-lézají-li hadi na povrch zemský, vy vábeni teplem slunečním již před svatým Jiřím z podzemních úkrytů, není se jich co báti. Do sv. Jiří není žádný zeměplaz jedovatý, ani štír (černý mlok), jehož se lid velmi