Prodlévaje nějaký čas v blatské krajině, zvěděl jsem zajímavé varianty o rychtáři Kubátovi: Majetková listina Blat byla uschována ve Zbudově a byla prý psána zlatými písmenami. Sousedé, chtíce si koupiti obecního býka, neměli pohotově dosti peněz a proto dali onu listinu v zástavu řezníku, jenž jim býka prodával. Řezník jakmile si listinu přečetl, poznal, jak velké jest důležitosti, a milerád listinu si do zástavy za býka vzal a sám pak s listinou šel k pánům, jimž ji za velké peníze prodal. Od té chvíle počínali si páni s Blaty jako se svým majetkem, což se však bývalým majetníkům nijak nechtělo líbiti a proto vedli s pány soud. Když však nemohli nic dokázati, nemajíce potřebné listiny, tu rychtář tehdejší Kubáta myslil, když své nároky na Blata přísahou potvrdí, že jsou správné, bude všemu konec a Blata že připadnou jim, jakožto pravým majetníkům. Leč soudcové prohlásili ho za křivopřísežníka a odsoudili ho k stětí. Před svou smrtí prý rychtář pravil: „Já Jakub Kubáta dal jsem hlavu za Blata. Kam až po mém stětí hlava doskáče, až potud jsou Blata naše." Lid začal se bouřit, a tu páni davše rozkaz katu, aby Kubátu sLal, rychle odjeli. A skutečně prý po oddělení Kubátovy hlavy od trupu hlava doskákala až na hranice Blat. Na tom místě, kde byl Kubáta sťat, stojí až doposud větší pomníkovitý kámen, a na místě, kde hlava se zastavila, menší.

Nedaleko toho místa stojí kříž, pod nímž a kolem něhož jest 7 studánek s vodou zapáchající (dle vypravování) po vejcích na tvrdo uvařených. Voda v nich prý má léčivou moc proti žloutenici a zimnici. Ve vodě jest prý třeba se řádně vykoupati a trochu se též ji napiti. Za to prý házejí nemocní do studnice drobné peníze, které vodou tou tak se očistí, že jsou jako nové. Studnice ty se však občas musí čistit. Za to ten, jenž studnice ty čistí, může si peníze v studnici obsažené za práci ponechati. Kdo jede drahou od Čičenic k Budějovicům, může oba ty pomníkovité kameny viděti.

V okolí městečka Žirovnice, ve vesnicích Vlčetíně, Kamenném Malíkově, Zdešově a Štítném ještě jest zvyk, že dávají děvčata hochům malovaná nebo barvená vajíčka velikonoční či pomlázku. Jinde se říká yeliko-