čárka jest na počátku nejsilnější a čím dále tím slabší, až mizí, tudíž vypadá, jakoby byla dělána pérem, když rozdělujeme věty. Kolik jest čárek na vejci, tolikrát se musí špendlík namočiti do vosku; jistě brzo bolí ruka toho, kdo maluje.

Na těchto vejcích jsou ornamenty složené ze samých čárek, nelze tudíž vše namalovati, co vidíme, a proto musí pracovnice sama ornamenty vymýšleti. Nejvíce se malují hvězdičky podobné loukotím u kola a věnečky podobné chvoji. Lopatičkou z peří se dělají pásky a hvězdičky, a jest méně užívaná nežli špendlík. Pracuje se s ní tak, že namočená se položí na vejce a tam vznikne trojúhelníček z vosku.

Má-li býti ornament bílý na barevném vejci, tedy malování se provede předešlým způsobem, ale obyčejným voskem a na syrovém vejci. Omalované vejce se dá uvařiti do vody. Vosk pustí, ale na ta místa barva nechytí a zůstanou tam bílá místa.

Třetí druh pomlázky jsou vejce okrašlovaná a zdobená barevnými látkami, papírky a drátky. Taková vejce mohou býti jenom pouze bílá, barevná nebo mramorová.

Do špiček vejce zarazí se po špendlíku, a celé vejce rozdělí se na několik sudých dílů čarami vedenými na vejci, od špendlíku ke špendlíku, tedy jako poledníky na zeměkouli. Jeden díl se přikryje barevnou látkou, a okraje se polepí prýmky ze zlatého papíru, a druhý díl se nechá prázdný. Na prázdné díly se přilepí obrázky, a od špendlíku ke špendlíku se vedou spirálovité drátky. Drátky jsou položeny hustě vedle sebe a přikryjí celou prázdnou část.

Poslední druh pomlázky jsou vajíčka malovaná, která dají nejméně práce, a proto jest to nejobvyklejší pomlázka; ale chtějí-li míti děvčata ve Vlčetíně lepší pomlázku, tedy ji donesou orýsovat k Jankovům, jak se tam říká po domě, a správně k Sedlákovům, kde jim „mladá" zdarma a ochotně pomlázku orýsuje.

Eýsovatelka vajec jmenuje se Kateřina Sedláková; jest jí nyní 36 let a jest ženou Sylvestra Sedláka, rolníka tamtéž. Chtějí-li míti pomlázku malovanou voskem, tedy jim ji omaluje Anna Václavíčková, žena Petra Václavíčka, rolníka také z Vlčetína. Nyní jest jí asi 50 let.

Děvčata vědí, proč si mají opatřiti pěknou pomlázku, čím lepší a čím víc bude míti pomlázky, tím větší dostane „marcipán".

V pondělí velikonoční půjdou do koslela na „velkou" do Žirovnice, a tam jest pouť; tedy než půjdou do kostela, dá pomlázku a po „velké" dostane pouť. Někdy to bývá veliké perníkové srdce, nebo perníkové modlicí knížky. Kdyby snad byla pomlázka veliká a pouť malá, tedy ji otancují při nejbližší „muzice". Děvčata obdrženými „marcipány" se jedna druhé chlubí. Některé děvče potřebuje plnou ošatku vajec, ale potom má také nejvíc pouti!