značí brzo bílit ji vápnem, či jak se dříve říkalo, dynchovat. Slovo toto, původu německého (tünche99), trvalo u nás od 15. do 18. století, 100) dnes již vymizelo. Dnes se stěna bílí, na Moravě (mimo Dačicko) se líčí.101) Na Slovensku, kde se zeď omaluje různými tvary (ciframi), říká se cifrovat stěnu.102) Podivně bílili zeď na Chodsku, kde ji mazali i „černidlem z capnchu".103)

Tak konečně stojí domek v kožichu, je-li obitý, omítnutý a obílený, že vypadá jako zděný. 104)

Odchyluji se tentokráte od pravidla, posud v Českém Lidu obvyklého, a místo pouhého upozornění na vzácný exemplář tisku staročeského uveřejňuji úplně text jeho. Míním tu Pranostiku, tištěnou v Jihlavě ve století XVIII. Chována je v biblioťhece Musea království Českého v.Praze v oddělení starých tisků pod sign. 28 F 9. Již V. Hanka poznamenal na lístku, že je to tisk vzácný, málo povědomý znalcům literatury české. Pro Český Lid je tato památka Lteratury, určené pro lid sevský (selský) zejména proto důležitá, že je psána s některými zvláštnostmi dialektickými (srv. sevský, sevák, sevka, prácej, zrouna atd.). Kromě toho obsahuje tato pranostika zmínky o pověrách a obyčejích lidových, poskytuje výhled na hospodaření a život lidu venkovského. Slovníkář dočte se několika zajímavých významů, odjinud buď vůbec neznámých nebo málo známých. Jsou tu připojeny také rozličné praktické pokyny a rady, vyzkoušené patrně od venkovanů. Z těchto důvodů neváhám doslovně Jihlavskou Pranostiku, upravenou pro český lid, otisknouti a tak její obsah z exempláře vzácného obecně přístupným učiniti.

„Nová pramostyka pro savshý lid, od jednoho dobře shušeného polního hospodáře s pozorností jistýck a pravdivých. V češtinu uvedené od Františka Tobiáše Zámiše, faráře v Libici. V Jihlavě u Fabiána Augsta Seynhaura Knihotish."

O blaženosti sevské spisovatele skušeného hospodáře polního řeč. Myli bratře! Blahoslavený jest každý v svém