stavu spokojený seváček, neboť neví o městských závistech, křikách, pronásledování a soudu, on v tiché vesnici s svou manželkou, dítkami a čeledí pracuje, nebeských ptáčků při práci i jídle muziku v příjemném chládku pod stromem na louce poslouchá, dobře se vyspí, vesele vstane, Bohu se modlí a pracuje, sprosté, však silné stravy se nají, která mu s větrem polním dává červené tváře, ztuhlé maso, stálé kosti, tak že se ani zimy ani horka nebojíc o líkárnách drahých nic neví, neboť nemoce s prácí polní vypotí, aniž se ho tak hned nakažlivé povětří chytí, protože vidíváme mezi sevským sprostým lidem mnohého stařečka, který nikdá nestonal, ani se mu zuby nehejbaly, ani oči (jako Mojžíšovi) nezakalovaly, poněvadž střídmě, sprostě, bohabojně, bez vejstupku živ byl, v loučném tvém kvítkovém ráji z rána časně seváček rozmilé vůně požívá, kam se obrací, » vše se na něj směje, práci mu s hojným užitkem zaplatiti připovídá, telátka, jehřiátka, říbátka, kuřátka jako k svému pánu běžejí, ruce mu lízají, že je živí, za to mu připovídají samy sebe dáti, buď na maso, neb k práci polní, neb na prodaj, seváček má stálou proměnu v práci, brzy vore, vláčí, seje, s vozem jezdí, kosou neb sekerou se ohání, tak že ho nemůže ta proměna v práci omrzeti, ve světnici neji>í pořád zavřený, jako řemeslník, z práce své hned tráví kouřata, husy, jehňata, pšenici, chléb, chrách atd., k němu řemeslník městský musí o všechno přijít, on však skoro všecko si sám může udělat, a nepotřebuje v své práci jen božskou pomoc, zachování, pohodlné od dobrotivého nebeského hospodáře časy, jislotu v svém obydlí od milostivého zeměpána, a zastání, za něj se modli, své dávky bez reptání s chutí dávej, ano syna svého sám k vojně pro *í% zastání vlasti a svého zeměpána přivádí, budiž tehdy, upřímný sprostáčku, v svém sedlském ráji spokojen i modli se a pracuj, ostatně v Boha nej r mocnějšího hospodáře, milostivého našeho rakouského a říšského císaře a krále doufej, já pak, by se ti vše dobře, užitečně a šťastně vedlo, ti ze srdce upřímného vinšuju, tvůj věrný spisovatel pramostiky.

§. 1. Jak a kde? statek stavěti se má? Chceš-li si statek stavět, neb koupiti, předně vrchnost a souseda dobrého máš hledati: zem, lesy, vody, luka mnohé zjednat nezapomínej. Příjezd, zahrady, stavení dobré míti nezmítej. Pastvy, porostliny, řeky své ať máš, sic v létě, v zimě, v zámku, v obci pokuty dost dáš. Dvůr velký, dobytek zdravý, nářadí vždy v záloze, sekery, pily, vrtáky, dláta, sídla, špice na mnoze. Kostel, ne hospodu blísko míti chtěj. Císaři, knězi, pánu, cos povinen, dej. Boha g*±

se boj, miluj, jemu modli a pracuj, v sevské práci veselý, ne mrzutý stůj, s božského žehnání, z času, z polí, povětří, z práce užitek přichází, v umění, modlení, povětří, země, sekání, .vorání ať ti neschází. V tom já ti z lásky bratrské mou skušenost povím, jestli ji držeti, děti své učiti budeš, jistě zvím. Pročež nelituj pakatel za knížku dáti, však se ti v hojnosti z užitku vrátí.

§. 2. Jak se mají větry pozorovati? Na větry ranní, polední, západní a noční pozor dej, kdy, jak, kam, který čas foukaj', znamenej; neb ranní jest mírný, teplý, zdravý a příjemný, jak časně vstavač pilný sevák ví, západní mokrý, v jaře plodný a v létě milý, **