chladný však deštivý, též v podzim stálý, půlnoční ostrý, suchý a tuze studený, kdo nemá kožichu v zimě, co umí, zví. Polední teplý, mokrý, nezdravý, v hnízu plodný, však ve všem tom nejní stálý žádný. Ty větry pozoruj v Jozefu, Janě, Matouši a Tomáši, když se blíží podzim, zima, jaro i léto mdlejší.

§. 3. Jak se budoucí pěkné časy poznají? Když měsíc čistě svítí, když slunce po mrásku se řpytí, když bez mraku jasně zachází, když červánky po slunci vychází, když sovy, vrány, ptáci vesele "spívají, pěkný, teplý, jasný den předpovídají. Na měsíc, zdaž s kolem červený, znamenej, že vítr, déšť brzy jest, pozor dej. Je-li zčernalý, ohniv a rohatý, že brzy bouře, déšť přijde, sevák zví. Vychází-li slunce prudké, černé po oblaku, je-li nestálý vítr, duha, křik nočních ptáků, koupáj'-li kačeny, husy, slípky, ptáci se, pabouci lítaj'-li, mouchy štípaj' dost v lese, psy hrabou, vyjou, lidé kýchají, včely slitujíc květiny zdála vonějí, déšť neb bouřku záhy oznamují.

§. 4. Co předpovíd-á dlouhou zimu? Když množství jest žaludů, kozy, ovce v podzim moc skáčí bez dudů, když po zimně kobylka, kach, hus jest červená, nejni-li bílá k prsům, zas zimu znamená.

§. 5. Kdy a kde se studně kopati má? Když chceš statek, dum, dvůr stavěti, zdálen jezer, bahen, louží hleď jej míti, od moře, rybníků, pevného místa, blíž hor, lesů, kde zřejn jistá cesta, na zdravém povětří, v měsíci, slunci, při studni, řece, blíž svému strejci. Nemáš-li vody dost, studně si kopej, kde a dřív jsou, pravidlo poznej. V suchý čas z rána k půl noci na zem spolehni, kde pára vychází, tam kopat počni. Zem ta buď z skal, z pisk, z oblasku, z hlíny, kde celdon, puškvorc, rákos, mech roste, jilmy, v měsíci červenci, srpnu ji kopej, když zem vyprahlá, tu pilně hledej, po troubách hoň jen v všem nedostatku, sic outrat každý rok máš dost, seváčku. Nebuď ti zadosti jen vodu míti, především ať zdravá, hleď vyšetřiti. Bez barvy, chuti a čistá má vždycky býti, studená, hrách, čočku dobře vařiti. Po zváru brchká, bez písku, smradu když bývá, lidu hlas, prsa, barvu ať zdravou dává. Nejní-li taková, dej ji k pití zvařit, dobytku z potoka, ne ze studně nechávej nosit, v mědi, olovu, cejnu stát v noci nedej, v hrnci, džbánu, v sklenici nebo ji vylej, sic vole, nemoc očí, břicha, prsů ti zotane, nepomůže leč Bůh, život ti přestane.

§. 6. Která zem jest vejnosná? Každou zem od oka k užitku nekupujte, ale skušených v tý obce, co nese, s'ptejte; neb zdá se býti vejnosná mnohá, dobrá, zatím jest studená, z křip, hlíny, skalná, dá se s prací pilnou napraviti, když cítíš, kopeš, seješ s chutí. Za dobré měj ta pravá znamení: když černá, silná, zvučně zní, je zasládní; slaná zlá, bílá, řídká, ostrá, odporné chuti, jenž hloží, mech, bodlák, vrbu nese bez selí.

§. 7. O hospodářství dobrém. Dvoru tvého nedělej tuze velké stavení, sic tés, kámen, peněz dost měj na spravování. V drahý čas nekupuj, sic zle uděláš, víc polí než s dětma bez cizích zděláš. Nemoh' bys dohlídnout čeledi v práci, z nichž, víš sám, mnohé velké ležáci. Prodat víc než koupit musíš, sic se vobilí, dobytka nezmužíš. Pole, luka, lesy,