tučnými literami oznamuje cestujícím, že stanuli v »Haltestelle Guttenfeld«, není divu. Jací jsou to Němci, co jim tu němčina se věší na hiže, vrýyá, V kameny a posílá na papíře, poznal jsem hned z prvních slov, která, jsem při prvém příchodu do těchto osad, do nejněmečtější z nich Gut-fjelda, zaslechl, když jedno z dítek, hrajících si na návsi, spatřivši mne volalo na ostatní: »To su naš gospodin.« (To jsou náš panáček.)

Součástí osad jsou »pivnice«, v Preravě a Frjelištorfě roztroušené »med vinogradi« (mezi vinohrady), a od osad samých dosti daleko vzdálené, v Gutfjeldě pak na dvě skupiny rozdělené: na severozápadě sela a na jihu jeho; tyto činí svými »preshusy« z daleka dojem, jakoby to byla osada sama.

Četnými kříži, sochami svatých, kaplemi s obrázky u cest a osad Hrváti vyznávají svou víru katolickou. Osady činí na příchozího milýr dojem svou čistotou, výstavností a pestrým malováním »hiž«. (Hiža:zzdům.) Krasochuť Hrvátova libuje si všude jen ve světlých barvách. Shlédněme každou osadu zvlášť.

V »Haltestelle Fröllersdorf« sestoupíme s vlaku pomalu se vlekou-cího z Hrušovan na státní dráze do Novosídel. Kam pohlédneš kolem sebe — jedna louka — v čas jarního rozploutí nebo silných dešťů jedno jezero z rozvodněné Dyje tu tekoucí; jen vrby z něho čnějí. Na sever ve vzdálenosti malé čtvrt hodiny kyne ti z chumáče stromů »hiž a škadnjuov« (škadanj rr stodola), nevysoká věž, ukazujíc největší osadu hrvátskou na Moravě: Frjelištorf. Jde se do ní po pastviskách. V právo směrem tvé cesty teče Dyje, v levo asi v polovici cesty zříš nízký, jehlancový obelisk, dřevěným zábradlím ohrazený. Zabočíš k němu a čteš německý nápis: »Zum Andenken an das 300jährige Jubiläum, welches an diesem Orte seit der Ansiedlung der 3 kroatischen Gemeinden Mährens am 21. September 1884 unter dem Bürgermeister Johann Slunský gefeiert wurde.« Zabolí tě, že významná tato památka není zachována mateřskou řečí zdejších osadníku. Jdeš dále a po chatrném dřevěném můstku přes Jevi-šovku jsi již za humny u stodol frjelištorfských. Slují »škadnji«. Vysoké, slámou kryté »krovi« (střechy) padají skoro až na zem; nesou je nízké, dřevěné »stupi« (sloupy); spodek stodol všecek jest obit deskami. Velikými vraty, v průčelí předním a zadním umístěnými, vjíždí se na mlat: po obou stranách jeho skládá se »pšenica, žito, jaräc, oväs, proso v parmě« (párník). Nad mlatem »obišuju takaj turkinju« (věší také turkyů). Zděné stodoly kryty jsou »škridlicami«.

Stodolu dělí od domu »vrt« (zahrada). V zahradách málo ovocného stromoví, »veé garcipanuov« (více agátů, garcipan — agát). Sem tam v nich »jabuke«, »gruške« a jiné ovocné stromy.

»Griješ oš mali kusič po cestički polag vrtuov a potoka, pak zopet kusic med vrti po cesti gori« *), a staneš skoro v prostřed Frjelištorfa ve lilavní ulici. Na první pohled zalíbí se ti svou vzornou čistotou. Půda