kdo něco památného vykoná. Založení a stavba budovy, jež staletí má přetrvati, jež se má státi kolébkou celého rodu, bylo zajisté takovou událostí slavnou i památnou. Praví sice hospodář „vystavěl jsem nevím komu", ale to chce a touží stavěti dětem a vnukům svým a jeu opatrnost a oddanost do vůle Boží velí mu jinak mluviti. Nechce, aby čin jeho zůstal zapomenut, ale vzpomínán od potomkův, i káže psáti desku pamětní. Všecku práci svoji počíná slovy „Pán Bůh buď můj pomocníček", jak jinak než i v nápise nejprve jej pozdraviti. Případná jest prosba jeho. Pak přijde vlastní účel — jméno budovatelovo, jež pro léta je zachováno. Ale vzpomínka na sebe, pohled na vlastní jméno nebyly by mu milé, kdyby se k němu nepojilo jméno družky jeho, která má stejný podíl y jeho pracích, slastech i strastech. Ona jest i spolumajetnicí domu. Právní cit by se tomu vzpíral, aby tento poměr nebyl vyznačen. Nutno v nápis pojmouti jméno Annyv manželky jeho. Tak něžnosti manželské i právu učiněno dosti. Že hospodář cení ozdobnosti jako trvanlivosti, uznává spravedlivě umění mistrovo i dopřává mu na desce místa vedle sebe. Tak i paměť dobrého mistra bude zachována i dostane se mu nových zakázek. Pamětní deska bez letopočtu nebyla by úplnou. Jen opomenutím byl tu i tam vypuštěn a snad na jiném místě vyznačen.

Zde ukázkou slova připojených nápisů. Z Chotělic: Léta Páně 1835 dne 19. sprna tato lomenice vyzdvižena je s pomocí Boží s nákladem Václava Jelínka. Mistr Franc Vacek. — Z Janovic: Pochválen buď Ježíš Kristus. Pán Bůh žehnej toho domu, vystavěl jsem nevím komu. V nákladu Jana Eohoznického. L. P. 1775. —-Z Hlušiček: Požehnej Bůh toho domu, vystavěl jsem nevím komu, kdo ho bude nžívati, rač mu, Bože, požehnati. Z nákladu Ant. Šlihara a Anny manželky. Jiný: Z nákladu Jana a Anny Drešerovských manželů 1. P. 1838, psaný zní stejně. — Z Vinař: Požehnání domu toho atd. Léta Páně 1849 dne 5. července tento příbytek vyzdvižen je s pomocí Boží z nákladu Václava Matysa a Anny manželky jeho od tesaře France Horáka. — Od šablony se liší nápis ze Smi dar: Dej Bůh štěstí tomu domu atd. Z nákladu Stanislava Mrákoty, též více dobrodinců štědroty. — Pravým rébusem v originálu je nápis z Vinař: Žehnej Pán Bůh tomu domu, vystavěl jsem nevím komu. Bůh je domu toho Pánem, já na čas jenom šafářem. To stavěno je s nákladem France Sehnala. Mistr byl Jan Pavlásek z Mal. Kozojídek. L. P. 1810. — Mistr Pavlásek byl lepší malíř než písař. Okřídlí lomenice jím zhotovené (viz lomenici z Křičova), jakož i římsa jest vkusně malována — pravá to vzácnost v našem kraji. Články římsy jsou střídavě žluté a červené; okřídlí má kraje žluté, rámec a vlnitý ornament červený, půdu bílou. V ornamentu k vlnovce řadí se střídavě trojlístek a kvítek zvonkovitý. Celek v originálu neobyčejně pěkný.

Se stavbami dřevěnými vzal za své i zvyk pořizovati pamětní desky, jež ve formě svrchu vypsané hlásaly zjevně a slavně výborné vlastnosti našich předkův. Čas změnil poměry, těmi i stavby se změnily a za nynějších poměrů pamětní desky na domech soukromých nebyly by již na místě.