citedlnost- neb přivítání od poddaných své vrchnosti; tamtéž, 1808. é) Zrcadlo utrhačů 1812./j O žaláři, jenž se nazývá očistcem, tamtéž, 1815. A. Waldau uvádí název č. f) takto: >Pravdivé důvody z Písma sv. o onom žaláři, jenž se nazývá očistcem.« Jmenuje pak tři další skladby Koťarovy: »Píseň o pravdě Kristově a jeho jediné, svaté, všeobecné a pravé apoštolské církvi. — Důležité pozorování pravdy ze zákona Páně a pravé církve a víry utvrzení. — Vzhled na kroj, dílem i na mravy, zvlášť při mnohé chase.«

V. Hanka sám zařadil zásilku Koťarovu do bibliothečních knih a pečlivě k nim lístky napsal s poznámkou o skladateli. Při nynějším novém katalogisování bibliotheky musejní za bibliothekáře p. Ad. Paterý byly skoro již všecky Kořarovy skladby vysvobozeny ze zapomenutí v ne-ladné směsi drobných tisků a rukopisů.

Nejdříve si všimneme Koťarova rýmování o Josefovi II. Bylo vydáno tiskem roku 1787. Skladatel velebí zásluhy Josefa II. o lid poddaný, o zlepšení jeho blahobytu, o vzdělání venkovského lidu. Vzácný tisk dobře poučuje o tradicích lidu českého ve příčině zásluh Josefa II. o venkovský lid.

Dík laskavému Otci Vlasti Jozefovi II, též jeho moudrosti chvála. Od povinné vděčnosti jednoho právě sprostého, nehodného poddaného Vojtěcha Koťary v píseň uvedená roku 1787. S povolením cis. král. censury. V Hoře Kuttný, vytištěno u Františka Vincencia Korce. Spívá se jako: Kam pak bloudíš, můj krajane, ach kde pak jest ete.

1. Plesejte, milí vlastenci, a slyšte pravdu mnohou, již s vděčností předložit chci, bych chválil mocnost moudrou, z které všem radost pochází, starý zármutek zachází, od ní velmi mnoho vzešlo, co dobrého v zemi se vynachází.

2. Když monarcha Jozef Druhý, náš dědičný země pán, ten Otec právě laskavý na trůnu se zastkvěl nám: on pronikl svou jasností, láskou a spravedlností světa všecky země, vzláštně mé poddané, všechno činíc v moudrosti.

3. Jak orel k jasnosti slunce, k spravedlnosti dychtěl, posilňoval svého srdce, mnoho napraviti chtěl, ouřady všechny procházel, svého orla do nich sázel, přímé cesty jeho snížily mnohého, kde potřeby nacházel.

4. Jeho spravedlivá jasnost nedala se zakrýti, ráčila blesku svou ostrost do každé tmy vraziti, činila mnohé proměny, bez ohledu na odměny, lidé v obtížnosti, potěšitedlnosti, byli jsou naplněný.

5. Spravedlnost ohled jindá, tajný někde mívala, víc osoba, nežli pravda, ušetřená bývala: tu již šlo na světlo mnoho, co se krylo ve tmách dlouho, pravda zakopaná bývala dobývaná skrz Jozefa Druhého.