32. Odpust mého spisu viny, kdo jsem, velmi se lekám, že já tak sprosťák nehodný, tvé jasnosti se tejkám, bych neupad v pokušení velebnosti k uražení, však zbaví od zlého, láska srdce tvého, jenž k vděčnosti dohání.

33. Nejsem stavu učeného, jsem sedlák v těžké práci, nemám v sobě nic jiného, než vděčnost pravou v srdci, co můj stav nedovoluje, k tomu ono donucuje, tak dikův činění tvůj věrný poddaný v té písni obětuje.

34. Přijmi lásku srdce mého, neb ty k lásce vzbuzuješ, též sprostnost jazyka mého, neb i sprostnost miluješ. Místo umění krásného jest volání srdce mého, by Bůh v požehnání hájil panování Jozefa Velikého.

Méně důležité je rýmování, v němž vzpomíná V. Kofara šlechetnosti kaplana habrského Aug. Cantany, jenž byl pro svou horlivost a ctnosti milován od osadníků, při návštěvě nemocného se nakazil a v mladém věku zemřel.

Hrobní nápis. Složil Vojtěch Kotiara. Roka 1810. Spívat se můž, jako: Barboro, panenko svatá.

1. Při habrským chrámu Páně, blíž dveří kaple na straně taM spi sLVžebnlk CVrkeVVnI, sVVatého staVVV DVChoVVnI.

2. Kněz důstojný vší cti hodný, právě horlivý nábožný, jménem Augustin Cantany, v citedlném srdci zapsaný.

3. Bývalý kaplan habrský, podle ducha anjel zemský, života ušlechtilého, krásou cností oděného . . .

25. Ještě po nynější dobu kráčejíc okolu hrobu u něho se zastavují, k oslavení věnce vijí.

26. Že jest dobrý boj bojoval, korunu pracně dobýval, by odpočinul po boji před trůnem Božím v pokoji. Amen.

S náboženského stanoviska pozoruhodná je skladba další, kde Koťara hájí katolické víry proti nedůvěřivým a lhostejným vrstevníkům. Vyzývá všecky, aby se navrátili a shromáždili v pravém a jediném ovčinci Kristově (srv. životopis nahoře).

Důležité pozorování pravdy ze zákona Páně o pravé církvi a víry utvrzení všem pravého náboženství milovníkům buď k čtení neb spívání obětované, z přemyšlování jednoho sice sprostého vesnického osadníka, Vojtěcha Kofary sedláka a spolu rychtáře ve vsi Proseči na panství habrském, z přirozených toliko citů, v nejponíženější mysli složené roku 1812 a s povolením cis. král. censury vytištěné v Jihlavy u Fabiána Beinhaura impressora. Psal v běžícím roku svého 85. bez brílí 1827. Můž' se spívat, jako: Přijdiž, přijdiž o můj Jezu.

1. Pozastavte se, vlastenci, a krajané milí, křesťané a katolíci, v pravé víře zrodilí, považte věrní oudové pravdu v církvi Kristové, o jejím založení a víře utvrzení.

2. Zvlášť, kteří se v náboženství nerozumně mejlíte, v mnohých změnách, protivenství slabým duchem smejšlíte, že jak matka církev římská, tak i víra katolická skrz nevěrnost svých synů přijde již snad v mizinu.