3. Tomu kdybyste věřili tak bludnému mámení, velice byste chybili proti víře k spasení, neb základ ten v Bohu stojí, podvrácení se nebojí, jest upevněn na skále proti každé násile.

39. Posledně, vlastenci milí, žádám všechny společně, kteří jste se uchýlili z cesty této bezpečné, církev pravou opustili, by jste se zas navrátili a v tom jistém ovčinci zůstali katolíci.

40. O milosrdný Ježíši, obměkči jejich srdce, ať zas Tvůj hlas v církvi slyší všechny bloudící ovce, jenž sobě své vyvolené můžeš vzbuditi z kamene, k pravdě z bludu je vyved", všechny k spasení přiveď. — —

Předmětem. další básně Koťarovy je thema nikdy, pokud lidé lidmi budou, nestárnoucí, t. j. Zrcadlo utrhačů. Podle Koťarovy skladby vždy dosti lidí se o překot hlásí do nepočestného cechu utrhaěského a klevetnického. Koťara bystře vystihuje nekalé řemeslo nestoudných utrhačů, jak na poctivé cizí práci jen chyby vynalézají, dobrých vlastností pomíjejí, sami buď lenošíce nebo pro svou nevědomost a neschopnost nemohouce ku předu ve svých nesplněných nadějích. Koťara líčí věrně, jak si mnohý nejsa k tomu povolán, osobuje právo svrchované kritiky o cizí činnosti, ač se ho po jeho úsudku nikdo neptá a nikomu na něm nezáleží, a jak jen v nepřítomnosti osoby, které závidí úspěchu a uznání, sklizeného za svědomité přičinění, tupí v směšné nadutosti a v neukojeném rozčilení výsledky toho přičinění, posmívá se jízlivě cizímu uznání. Takový by rád, ač marně se namáhá, snížil význam cizí práce babskými klevetami, dětinskými výsměšky a hlavně velkopanským odsuzováním činnosti cizí, třeba by toho všeho spravedlivé nemohl dokázati, ba ani do očí tomu, jehož se týče, ne-osmělil by se opakovati, protože by byl usvědčen za lháře a osobního protivníka, který by především svoje křehkosti a nedokonalosti měl napravovati. Koťara bičuje drasticky a nemilosrdně mstivé a pochlebné patolízaly, kteří na patřičné místo donášejí a roznášejí hanu a posměšky o nepohodlném ubožáku, kterému (rozumí se) přes všecky pomluvy, roztrušování posměšků a postranní léčky i malomocné nástrahy v očích lidí ovšem soudných i v jeho postavení neuškodí. Názorný je obrázek, kde skladatel za hlavní jeviště ohyzdného utrhačského a klevetnického umění vyhlašuje schůzky pomlouvačů mezi sebou srozuměných a v závisti i potměšilosti sobě rovných, zejména schůzky hospodské. Zrcadlo Koťarovo jistě důkladně podráždilo každého takového, kdo s překvapením uvidí v něm ostudnou, bohužel věrnou svoji podobu. Koťara osvědčuje se tu důvtipným znalcem povahy lidské, jak jistě každý přisvědčí, kdo přečte následující skladbu, kterou pro poznání soudnosti prostého venkovana v celosti tu otiskuji v prvotním znění, odchylném od pozdějšího tištěného vydání.

Zrcadlo utrhačů, dílem i rouhačů, všem šlechetnost milujícím buď k čtení neb k spívání obětované. Složené od Vojtěcha Kotiary (v poznámce: Roku 1826 od téhož skladatele v mnoha verších zjinačené. Prvně v tomto rukopisu). S povolením cis. král. censury. Na Horách