str. 414
2. Spěv tento dle pravidla jest na spůsob zrcadla, pozná každý, kdo chce, z pravdy, koho uhodla; neb dle toho spůsobu svou i jiných osobu spatřit může, z jaké kůže, mají podobu.
3. By ale vzhled takový nezdál se být jalový, jest s úkazy, na důkazy jisté pravdivý. Kdo jich s chutí užívá, když ho jazyk svrbívá, shledá pomoc, která nemoc tuto hojívá.
4. Neb pravdy ty každému jsou jako lík k dobrému, i nechutné, předce platné užít mnohému. Moudrý hořko osladí, když o jazyk zavadí, a zajisté v horkém místě si jej ochladí.
5. Bude hledět pozor dát, aby mohl nejprv znát, zdaliž návyk bujný jazyk na udidlo brát; neb jazyk nekrocený zůstává roznícený s pekla ohněm, jenž vězí v něm, od narození.
mají i jaké pokuty vzali, kteří jiným utrhali. A protož, čtenáři milý, byl-lis aneb ještě jsi-li též takovým hříchem vinen, že's mluvíval zle o jiném, hleď záhy toho přestati, daj se kárati, trestati, od utrhání odvésti, nechceš-li pokuty nésti. Pakli že ho nenávidíš, za utrhání se stydíš, šťastnější jsa nad jiné snad, buď tomu vděčen také rád, neb jest ten blahoslavený, každý člověk zvelebený, kdo jest neklesl jazykem svým a bližních svých netupil ním. Mně pak prosím, přejž mi toho, co jsem teď sepsal nemnoho, proti tomu utrhání, prostějším k uvarování. Nechtějž zlostně pomlouvati, prosté práci utrhati, neb ačkoli jest nehodná, však tobě nic není škodná, ani žádnému jinému, leč utrhači zlostnému, kteréhož setře moc Boží, díl mu s pokrytci položí. Ty pak se měj dobře vždycky, žádámť já Šimon Lomnický při závěrce knížky této šťastné, dobré, nové léto. — Píseň o utrhačích-Zpívá se jako: Pozdvihniž, o můj člověče, k nebi etc. 1. Kdo jsi koli, jenž utrháš, jazyk o jiné utíráš, činíš liž dobře, suď to sám, neceníš-li, já tobě dobrou radu dám. 2. Chceš-li o jiném mluviti, však sám musíš dobrým býti, viš-li co dobrého, zlého, nechaj medle, nedrbaj nikdá jiného. 3. Cizí hříchy máš před sebou, a svých nevidíš za sebou, obrať hlavu, pohleď na se, uzříš, jak jsi ukálený. 4. Když se tak umíš plíhati, proč chceš jiného kasati, ošetř najprvé sám svou sukni, zatna zuby, na jiného nekukni. 5. Slýchal-lis o ženě hříšné, na kterouž židovstvo pyšné, chtělo kamením metati, však sou ji tak musili nechati. 6. Neb sami takoví byli, pro stud utéci musili, po tom slovu pověděném: Kdo z vás bez hříchu, hoď na ni kamenem. 7. Tak chceš jiného souditi a o něm vůbec troubiti, i nedělej se trubačem, vsak's sám býval poctivosti utrhačem. 8. Tak s každým co na vartu hráš, každého přes hůl přemítáš a sám sebe nechceš znáti, vsak's ještě nepřeskočil, nechtěj vejskati. 9. Upadlo mi cos do oka, budu slepým až do roka, nevyůmeš-li mi té mrvy, vyňal by, ale máš sám v svém břevno prvý. 10. Hleď najprv doma spraviti, v střeše díru zahraditi, ať na tebe nepoteče, teprv vždycky buď tobě o jiné péče. 11. Dobrý se toho varuje, neřád o jiném lsti kuje, ale v kom jesti ta žíla, nikoli ten nenechá čertova díla. 12. Hádaj, tovaryši milý, jsi-li bílý čili černý, by byl bílý, však by bílil, ale že jsi černý, koho jsi nezčernil. 13.'Kdo sám někdy v peci býval, a v ní své šibalstvo skrýval, vždycky tam jiného hledá a žádnému člověku pokoje nedá. 14. Hodná jsou taková ústa, aby zhola byla pustá, lépe jazyku neměti, než tak svého bližního mrzce haněti. 15. By "pak někdy pravdu pravil, proč by se v tom vůbec chlubil, stojíš-li, aby neupad, pod tím nebem žádný tebou nikdá nevlád. 16. By miloval Boha" tvého, nepomlouval by bližního, láska mnoho hříchůy kryje, ale kdož není v lásce, všecko odkryje. 17. Pan Buoh všeckno má v své moci, uměti též bude moci, každému rohy sraziti a utrhače až do pekla, vraziti. Amen.
|
|
