36. Každý chutný poslouchač jest do řeči ponukač a slyšení, v roznášení spolu utrhač. Jeden tehdy jak druhý, množí si své zásluhy, jak utrhač, tak poslouchač v pekle na dluhy.

37. Neb co jeden nosívá, v druhém zrostu nabývá a dozralost, rospustilost všechnu plodívá, jak jest dále k vidění, o rouhavém umění a o jiných původech zlých se k dovtípení.

38. To, co více horšího, bývá mrzutějšího, víc k slyšení, k pohoršení škodlivějšího, jest všeliké skoumání a věcí těch hloubání, které věřit a neměřit, jsou k zanechám.

39. Mnohý jak se narodil, z nedbalosti zhovadil, na mravy, cnost, pro lepší zrost mozek zastudil. Potřebného cvičení hrozil se co mučení a chce mudrák býti písmák jiných k učení.

40. Druhý chce mluvit z bible, zdá se mít celou v hrdle, zatím mozek jako mezek má v hloupé.m sídle. Dělá jiným výklady, chce mít moudré nápady, písmo čuchá, co tu tlachá, jest to bez pravdy.

41. A předce mnozí jeho jazyka pravě zlého poslouchají, pomáhají, i také z svého, rouhavě hanět, zapřít, co Bäh sám ráčil zjevit, svoje lhaní za poznání pravdy si chválit.

42. Pokudž kdo s lepší řečí mezi takové vkročí, neslyší víc jiného nic, když je přesvědčí, než rouhavé hanění každé pravdy k věření a z učených, bohomluvných posměch činění.

43. Že k poznání nebývá z řeči mnohý, co bývá, když i bytnost, nesmrtedlnost duchu odpírá, ani pohan rozený nejní tak zdivočený, by v tom pádu chtěl hovadu být podobený.

44. Běda však někdy tomu, jestliže ještě komu pohoršení, k zavedení dá nevinému, lepší by měl člověk ten kámen k hrdle zavěšen, byl v rychlosti, do propasti mořské uvržen.

45. O zajislé běda všem, kteří v lahodění svém sešívají, podkládají polštáříčky v zlém z nepravého učení, které vede k zrušení mravu, kázně, Boží bázně, víry k zapření.

46. Tif někdy vidět budou, kam přišly s hlavou tvrdou, když zraku víc, ač pozdě sic, na to nabudou, co jim vězelo v čele, častokrát u korbele, když poslouchat, pravdu hlásat, měli v kostele.

47. Jak sou mnoho propili, když se kázně spustili, sebe hrdě proti pravdě ve zlém utvrdili, že skrze svou zarytost, nevěru, rozpustilost jsou stratili, nenabyli víc Boží milost.

48., Dost se patrně vidí, kterak Bůh nenávidí tu nevěrnost, převrácenost odpornou lidí, kteří pravdy nabyli a ji zase zavrhli, že k hroznému trestu zlému jsou se uvrhli.

49. Až posavad mnohý trest, uložený vinným snést, jest zapsaný, nesmazaný, všem k vejstraže jest, že rouhači shledaný jsou před Bohem ohavný, majíc býti až do smrti kamenovaný.

50. Jazyk na cti broušený, nechce-li být zlepšený, pro ohavnost, ošemetnost jest zlořečený. Bäh prý jazyků lstivých ze stánků země živých přesahuje a skazí je s kořenem jejich.