51. Protož kdo chce být Sťastoý, dny viděti radostný, nechť pracuje, usiluje o jazyk cnostný, zavře ústa nepravá, utrhačná, rouhavá, v pochybení napravení neobmeškává.

52. Spatřuje-li jakou lest, rouhat se neb loupit čest, nechť vyvrací,, pravdou kácí, co nepravé jest; nemůže-li zastati, že dráč nechce přestati, •ať v slyšení omrzení nechá poznati.

53. Mluví, co jest moudrého, k vzdělání dobrého jest života, v běhu světa spravedlivého, chrání se každé zlosti, protiví se jí cností, tak vykročí, když Bůh ráčí, k šťastné věčnosti.

Zrcadlo tím vinno není, když jej mouřeníni černí k nahlížení představují, že se bílí nespatřují, darmo by se tehdy durdil, kdo by ho proto zahodil. — —

Pro českou lidovědu důležitá je píseň další. Napovídá již název, že obsahuje zprávy ze začátku toho století o mravech i nemravech venkovských v krajině, kde Koťara žil. Vedle výčitek jsou tu zajímavé drobty pro poznání kroje tehdejšího, jak se měnil podle mody městské a panské.. Místy zašel skladatel v horlivosti a nadávkách příliš daleko, na př. v mravokárné úvaze o marnivých a lehkomyslných dívčinách.

Vzhled na kroj, dílem i na mravy, zvlášť při mnohé chase okolo roku 1822. V roku 1826 jest od skladatele zjinačený a o 2 verše delší. Zde prvně. Psáno dne,22. prosince 1826. Jako: Fikator.

1. Co pak v světě jiného můž býti tak škodného, co každému rozumnému víc nemoudrého? Jako ona všetečnost, potvoření, zbytečnost v lidském stroji, šatstvu, kroji, pejcha, nádhernost?

2. Máť zajisté lidský stav těch nemoudrých mnoho hlav, kteří v módě, k hanbě, škodě zavrhují mrav, co na jiných uvidí, neslušného^ vyslídí, hned to na se, i víc zase věšet nestydí.

3. Netejkáť se slušnosti, vzáetných stavů hodnosti, kde šacení jest znamení jejich přednosti, než toliko těch sice, kteří, než jsou, za více se^ strojejí, přetvářejí, jako opice.

4. Mnohý sedlák s modama podobuje měšťana a řemeslník co důstojník rovná s pánama, židé proti slušnosti, co knížata, vrchnosti se obláčí, býti ráčí plní hrdosti.

5. Tak že stavu poznání potřeba je doptání, kdo s pánů jest, jaká mu čest patří v potkání, zdaliž Francouz nebo Rus, Čech rozený nebo Prus neb z národu, jenž má modu s každé země kus.

6. Z chasy místem z vesnice hejduků jest nejvíce, šaty nosí, krátký kusy po nohavice. U nohavic, lajblíků až na kopy knoflíků, vesty městský, botky panský vidět u kluků.

7. Jakož také vysoký pantalony, široký, kastorový, na oslovy hlavě klobouky. Na nich pásy s hvězdárna, zlaté třapce s prýmama, neb čepici,, jak konvici z vrchu s vydrama.

8. Sprostý chasník služebný míval spodky plátěný, jen ve svátek ze skůpátek nosil kožený. . Teď na šaty musí mít manžestr i aksamit, by v parádě mohl jít.