rameni soupeře, levou otočenou kol jeho pasu (Něm. Brod, Lužice u Hodonína), »do křížku«, dle Dobšinského: »za pase«. 2. Obě paže obemknuté kol soupeřova těla (Liptovský sv. Mikuláš). .". Obě paže položené na ramenech soupeře (Telč na Moravě), »do křížku« (Kostice na Moravě), »za kabelky«.. 4. Oběma pažema držeti soupeře v pasu, levou pobok, pravou v předu (mor. Slovácko), »za pase« (Lužice u Hodonína), »na řemen ě«.

Házení do křížku již namnoze pominulo úplně, nebo jinde toliko udrželo se u povyrostlejší mládeže. Pohnutky k zápasu bývaly a jsou rozličné. Dle vypravování starších v Lužici u Hodonína bylo pasování takovéto: Šohaj přišed do hospody k muzice a chtěje se silou a obratností svou proslaviti, vyzval přítomnou chasu, aby některý, kdo ze šohajců je odvážný, šel se s ním »pasovaf«. Vystoupil-li některý, tu složili oba své íkosírky« (volavčí péra, která jsou symbolickými značkami mužnosti), aneb peníze za ně v obnose 3—6 zl. na stůl před »pudmistra«, nebo rychtáře a výbor, a začali se »pasovat«. Šohaj k zápasu vyzývající musel zápas započíti, musel »solif«, totiž uchvátiti soupeře a snažiti se poraziti jej. Kdo padl na zemi a byl odpůrcem na zemi přidržen, prohrál, a vítěz vzal si oba kosírky nebo peníze.

Byli-li však oba stejně buď silní neb obratní, a žádnému nepodařilo se soka položiti na zemi, tu podali si prostě ruce a potřásli si jimi, uznali se mlčky za »chlapy sobě rovné«, a každý vzal si svůj kosírek nebo své peníze.

Šembera ve svém pojednání »O Slovanech v Dolních Rakousích« v Č. Č. M. r. 1845 vypráví, že »Slováci si zde na pěkném vzrůstu a sílu nemálo zakládají. Aby tělo otužili, přivykají od mladosti zimě, horku a obtížným pracím, a odrostlí podnikají mezi sebou tuhé zápasy. Bývá to na př. zápas o kosírek. V neděli nosí klobouk, který si zdobí pérem pávím, zastrčeným za červenou stužkou do oblouku, od pravice k levici se vznášejícím. Péro to, »kosírek« nazvané, smí nositi jen kdo vítězstvím vzápase dal důkaz své sr dnatos.ti a síly a prokázal tím, že rovná se druhým. Je-li mu 18—20 let a cítí se dosti silným, že by v zápase s kamarády obstál, koupí si páví péro a zatkna si jej za klobouk jde mezi ostatní a zde jej závodníci vyzvou. k zápasu, vyvedou na prostranné místo au přítomnosti množství diváků jeden po druhém jde v zápas, který kterého porazí. Prohrál-li nováček, vysmějou se mu a musí kosírek sejmout, zvítézí-lij tleskají mu a chasa jej přijme ve spolek.«

- Dle zprávy, kterou jsem dostal z Rohatce u Hodonína, bývá příčinou "pasu« i pěkný »kosaře k«, nebo »řezal« (pštrosí péro). Setkají-li se totiž dva šohaji, z nichž má jeden velmi pěkný »kosárek« a druhý po něm zatouží, tu vyzve majitele pěkného »kosárku« »na pase«. Také každá urážka »stárka« má v zápětí »pase« v přítomnosti veškeré chasy. »Pasování« nastává též, vytrhne-li šohaj šohaji »kosírek« z klobouku. »Daj sem kosírek!« volá oloupený, »nedám!« odpovídá druhý. »Pod za