str. 438
„mistra Nyglasa", „Bartoloměje Kharrichtra", „doktora Kreutla" a „doktora Craty, který u třech císařův životným lékařem byl". I při radách a receptech, psaných česky, německy a latinsky, někdy se zmiňuje, od koho je má, na př.: „Pan Jan mladší z Šelenberka mne naučil, praví, že jest to na mnohých zkušená věc." Recept proti nemoci Uherské měl od svého bratra Hynka Brtnického z Waldšteina a o jiném praví: „Tuto je recept od krále Ferdinanda jeho Mti. pro obecný lid."
Na konec uvádíme aspoň čtyři ukázky z knih lékařských pana Petra Voka z Rožmberka:
O listu dubovém. Věř zajisté, že králi Uherskému v Konstanci dal císaře řeckého bratr napsáno o dubovém listu, kdož vezme dubový list z mladého dubu, druhého máje totižto na plnost měsíce před sluncem ä usuší jej a dá ten prach udělaje pití s vínem dobrým teplým, tomu, kdož má hlízu aneb tráven jest, že zajisté nä všem světě nic lepšího lékařství není, by člověka uzdravilo, krom samieho Pána Boha.
Jak máš mele bráti z dubu. Takto učiň vezma mele dubové v levu ruku a měj v pravé ruce nuož a rci: „Ve jméno Pána Jezu Krista Nazaretského zaklínám tě, aby vzalo moc proti vší padúcí nemoci." Á tak učiň jednu ránu nožem. Po druhý rci: „Ve jméno najsvětějšího k najtrpčejšího umučení jeho, pro kteréhož nebe a země se třásla, zaklínám tě" ut supra a udeř druhů ránu nožem. Třetí rci: „Ve jméno najsvětějšího a najblahoslavenější panny a matky Marie Jezu Krista Syna Božího zaklínám tě" ut supra a učiniž třetí ránu a tou třetí ránů teprv utni mele' toho dubového a tak muožeš zaklínati, dokud chceš, a dajž komu chceš aby nosil anebo nosila v prstenu při holém životě a zajisté uzdraven bude ten člověk. A jmele má bráno býti před sluncem tím obyčejem svrchu psaným u veliké čtvrtek. Ten prach z dubového mielí sprošťuje padúcí nemoci přijímaný s žennýrn vínem. A to dí mistr Plinius, že to jest jisté.*)
Kdo chce zvěděti, má-li nemocný v té nemoci umříti anebo vjinékterékolivěk. Měj tajně verbenu při sobě a přístupe k nemocnému řekni jemu: „Kterak se máš?" A otpoví-liť a řka: „Dobře", .věz to, žeí se z té nemoci zhojí, pakliť dí: „Zle", tehdyť umře.
Prstínek dobrý nositi s těmito slovy proti morní bolesti od Tiraběte Gasolda švagra naýho.
*) J Srv. Zíbrt, Kouzla a čáry u starých Cechů, Pam. Arch. XIV. Výkladu o tom, k čemu jmélí se užívá, zachoval se jen konec, Jist se začátkem je ztracen. Uvádíme z něho aspoň toto: „Take' kto má padúcí nemoc, tomu přivěž toho mélí ku pravé ruce, aby toho rnéli nosil při holým životě. Také, komuž se jest krev spekla v životě od upadení anebo od uražení rozličného, ten vař ten prach dubového jmelí v víně. A potom vezmi vařené tvrdý vajce a vyňmi z něho žlutek a rozetři v tom víně a takto to víno teplé s tím žlutkem pí na štítrovu. Také, kdož má Místy v břiše neb v žaludku, ten požívaj toho prachu, neb toho mélí v krmích listu aneb v pití a ihned zemru všechny červy. Také, kdož jede cestu na koni a má při sobě tu melu, ten se kuoň neochvátí vodu ani kterým větrem."
