Tyto slova mají vyryta bojti na prstínku: + Jesus + Crucem + Pro + Nobis + Subiit + et + Stans + in + illa + Sitinit + Fossis + Clauis + Sacratis +. A tyto slova vnitř v prstínku: + Monibus + Pedibusque + Satere + Jesus + autem + Per + Medium + illorum + Ibat +.

V jindřicho-hradeckých smlouvách svatebních, sepsaných v 16. a na počátku 17. stol., děje se nejednou zmínka o starobylém obyčeji, dle něhož povinen byl muž ženy zesnulé dříve dne a roku z výbavy její nejbližším příbuzným jejím vydati některé klenoty z hlavy a života. Ve smlouvě svatební z r. 1573. uvádí se, že má vedle starobylého obyčeje, výprava manželky zůstati při muži „chyba dvú klenotuov, jeden z hlavy a druhý z života", na něž může sáhnouti nejbližší přítel. Podobně r. 1595 vyjímají se pro přátele manželky, kdyby zemřela „vedle obyčeje starodávného dva klenoty, jeden z hlavy a druhý z života" a téhož roku. „dva kusy, jeden z hlavy a druhej z života". . Go klenoty těmi se rozumělo, vykládá se ve svatební smlouvě z r. 1596. „Dva klenoty, totiž čepec a sukni." Ve smlouvě svatební r. 1602 je odchylka od uvedených smluv svatebních, vymiňují se totiž pro příbuzné manželčiny „podli obyčeje města tohoto tři klenoty".*)

D. III. (38—40). Verbíř naverbuje nováčky, R. jim slouží za vůdc.6-v horách, zavede je, změní se pak v strom, nováčci se vzbouří,, oběsí, verbíře a sami pak hledají cestu. D. III. (20—22). E. sám naverbuje vojáky, útočí s nimi v horách na nepřítele, a když jej přemohou, jsou to stromy a.roští, oni sami místo na koních sedí na oslích a volských hlavách. D. III. (134 — 136). E. pase v horách stádo koní, vojáci mu