je uloupí, ale když je vedou, splaší se koně, poplaší ostatní a lítají několik hodin jako zběsilí, až vojáci spadají a jich koně zdechnou. D. II. (8—10). Císařští přepadnou hlouček švédských v horách, pobijí je, vezmou jim oděv a koně, ale v hospodě najdou pak místo koní otýpku sena a místo šatů hadry. D. II. (114—116). 7 císařských jezdců jde do hor na lup, přepadnou muže na voze, jenž prosí o milost, když toho nedbají, chytne jednoho a zažene jím ty ostatní; dva se nevrátí.

S. (413). K. přijde do města k sládkovi a ptá se ho, co chce za tor co vypije. Sládek chce říšský tolar. E. pak vypije mu všecko jeho pivo dřív, než naň přivolá své lidi. D. II. (188—190). E. na zabijačce nabídne se, že bude dělat jaternice, dostane-li jich pak tolik, kolik jich sní. Sní jich 4 kotle, 150 kusů a pak udiveným upláchne. V hromadách najde pacholek dukáty, jaternice jsou po domě rozvěšeny. D. II. (42—45). E. dá se najmout za drvoštěpa, za to, co pak unese, vytáhne si levou nohou a rozštípe si za chvíli víc než několik lidí dohromady, odnese si pak všechny 4 naštípané sáhy (majetník nezaplatil chudákům za dovoz dříví). D. I. (272—273). E. dá se najmouti jako mlatec za tolik obilí, kolik unese. Odnese pak celou stodolu.

D. III. (23—27). Tovaryš potká E., jedoucího na volu. K. zavede jej k podzemní díře a káže mu čekat, zatím co on bude bojovat se zemním králem. Vyletí-li z díry husa, vítězí R., vyletí-li sova, může tovaryš s volem odejíti. Za 2 hodiny vyletí husa, E. vyjde, je nyní pánem celého okresu, dá tovaryšovi jeden roh svého vola, posázený zlatem a drahokamy. D. III. (9—15). Dělník v horách potká E. jenž mu dá u rybníka podržet svého koně, zatím co on bude zápasit s vodním králem. Vyjde-li na povrch vody krev, vítězí E. Vyjdou-li bubliny, může si dělník koně odvésti. E. pak skočí do rybníka, po chvíli se ukáže krev, E. vyjde a je nyní pánem celých hor. Dá dělníkovi odměnou koninu, dělník však ji cestou vysype, přece však doma najde v ranci zlato. D. II. (176—177). Na Sněžce se objevila lesní žena, s kterou se E. rve a ji vyhání, ona však mu zase nadává.

S. (376—380). V jednom podkrkonošském městečku ševcovský tovaryš si na výletech tropí z E. smích. Jde pak do světa, R. mu dá nepozorovaně mistrovy skvosty do rance. Je stíhán, najdou u něho skvosty, odsoudí jej k šibenici. Den před popravou přijde k němu R. v neznámé podobě do vězení, dá se mu poznati a vyloží, proč mu to způsobil, na-