Revidujeme-li výsledky, podávající se z probraného materiálu, nalezneme asi následující:

Víra v horského ducha, pro nějž zobecnělo jméno Rýbrcoul v rozmanitých formách (pozdější uměle utvořené Krakonoš) existovala již dávno před Praetoriem, a veříme-li v datum, uvedené k předmluvě k S., tedy již v 16. století byla obecně známa.

Pramenem této víry ukazují se a) neobyčejné přírodní jevy v krkonošských horách, 6) hledání zlata a drahokamů, c) neobyčejné zjevy cizinců v horách. Náhlé bouřky, laviny horské, ozvěna (smích E.) vy-vysvětlovány jeho vlivem. Nehody v horách, zbloudění, ztráty dobytka jemu přičítány. Nenadálá setkání s divokými zvířaty, s poustevníky, s podivně oděnými cizinci, pak též s myslivci a p. přiváděny s ním v souvislost. Domnělé poklady v horách skryté, jichž naležení stavily se v cestu různé obtíže, přičítány jemu. Konečně i zvláštní léčivé byliny, jichž naleziště jen zasvěcencům byly známy, zavdaly podnět k víře, že hlídány jsou tímto horským duchem na nepřístupných místech v jeho zahrádce.-

Tyto základní prvky látkové rozrůstaly pak tradicí. Náhlé bouřky a nehody v horách pokládány za trest, vykonávaný na posměvačích. Nálezy zlata a drahokamů, chráněných Rýbrcoulem, stupňovány povídkami o proměnách obyčejných věcí v zlato vlivem jeho, ať již bez jeho osobního zakročení či přímým darováním, prodejem, koupí od něho získaným. Skutečná setkání s různými cizinci, skutečná dobrodružství v horských holinách vyzdobena tradicí na fakta nadpřirozená, ve skutečnosti nemožná.

Tradice však nestrnula na tomto stupni. Tresty Eýbrcoulem ukládané rozšiřovány i na jiné provinilce než na posměvače, dle nehod v horách přičítány i nehody v domácnostech způsobené jeho vlivu, tajemné a těžko vysvětlitelné skutky jednotlivců vykládány rovněž jeho působením. Povídky o zlatě, v nichž věci obyčejné měnily se v drahocenné, zvrhly se v kontrast. Povstaly povídky o věcech zdánlivě drahocenných, měnících se ve věci bezcenné. Postava Rýbrcoulova, tak rozmanitá různými zjevy podivných živočichů a tvorů i lidí v horách se zjevujících, ještě rozmanitější zdánlivě nevysvětlitelnými příhodami s věcmi neživými, vyrostla v obecnou představu pána hor, jenž zápasí se svými nepřáteli.

K těmto povídkám se přimykaly brzy povídky cizí. Jednak daly k nim podnět události, jako třicetiletá válka, jednak rozvedeny povídky na př. o hostincích v horách a konečně ještě povídky cizí, vypravované o K. Na př. povídka o plukovníkové, o rybě, jež polkla prsten, o E. a myších.

Výsledek je tudíž asi ten z prozkoumání povídek Praetoriových: Přijímáme starou tradici o horském duchu v Krkonoších, jež vznikla asi výkladem neobyčejných zjevů přírodních, upevnila se potkáváním podivných bytostí v lůně hor, vzrůstala tradicí o zlatě, drahokamech a léčivých bylinách, jež nacházejí se na nepřístupných místech v horách a rozkvetla ještě víc připínáním povídek nových, s původní tradicí látkou nesouvislých.