Tak ale teťkéj dyš to Hanibal zvěděl, že je na ňom chyba, že se. klenutí nebude moct provést, že se bude muset dat dřevěnéj strop, přijel z velkou zlostí a toho mistra že zrovna probodne. Ale mistr' přeci dostal merk a útek pryč. Tak kostel nedostavěl. Teď ale ten hrabě Hanibal hledal takovýho člověka, keréj by to spravil, aby mohlo bejt klenutí na kostele. Mněl pověst vo jednom zedníkoj f Stašově. Ten vo sobě rozhlásil, že by to přived na dobrou cestu, že by klenutí mohlo bejt. Teď ale hned Hanibal seď na koňa a jel do Stašova. A juž vo jeho méně I0) věděl, menoval se Dytrych. Povidá: „My dítě, dostal sem vo tobě správu, že bys chtěl ten chrám Páně přivést na dobrou cestu." A zedník mu dal svou čest, že jo. Teď mu musil písebně vokázat, jak to bude dělat. Tak dobře. Dyš se to fšecko vystavělo, tak povidá: „My dítě, vot téjle doby nebudeš kladivo držet v ruce, budeš vod mýho panství žif, budeš dozorcem na mým panství." A. von se skácel a umřel a bylo po ňorn, a jeho manželka ze štyrma dětma mněla vobživu až do svéj smrti.

Teď juž mírnějc to vedou tady, jak gdo chce, a jak gdo může. Teťkéj juš to přešlo; teď dys se dvá chcou, dou zrovna k notároj. A prf to napsali doma; třeba šedesát let byli spolu, a žádnej pán vo jejich zdafkách nevěděl, třeba i na velkéj usedlosti. Prf šel ženich z rychtářem do toho domu, gde nevěsta vostávala, a tam se smlouva ustanovila. Smlouvu skovali do koutnice — to byla taková jarmárka, za stolem,, bej vála — a tam to leželo po celý živobytí. A ten hospodář nastupující dyž mněl vyplácet sestry a bratři, tak f tech smluvech6) to bylo napsaný, a von potom f pokoji a tichosti je vyplácel, a žádný následky nebejvaly.

Dyš se to fšecko vyjednalo, teď bylo pozvání takový: Družba z dvouma mládencama anebo z jedným mládencem šel pozvat sousedi a přátele. Dyš přišel do staveuí, dal pozdravení: „Pochválen Pán Ježíš Kristus! Znejmilejší pantáto a panímámo! Doufáme a žádáme, že mně za zlé pokládati nebudete, že sem já s temato přistojíci mládenci J2) do vašeho počestného domu toto fkročení učinil. Předně a nejprve vám vinšuju mnoho štěstí a zdraví, hojné Boží požehnání, nejen na tento běžící rok, nýbrž na mnohá13) leta, aby vám Pán Bůh dal ščestí a zdraví a hojné Boží požehnání a po smrti radost nebeskou. To já vám na milém Pánu Bohu vinšuju a vinšovat nepřestávám. Dálejc pak uctivě prosím vot panícího ženicha a vot panicí nevěsty s počestnej obce4) nedvěskéj, vod Jozefa Nykodyma a vod Marje Soukalovéj, gdež oni4) zejtřejšího dne do stavu manželského stoupiti sobě umínili, abyste tak láskavi byli a k tomu sňatku manželskýmu za mile a vzácne1'1) hosti nafščívili a do chrámu Páně bysterského s námi tu cestu si neoptěžovali, gdež by oni tu sedmou svátost svatého manželstva docíliti mohli. Za to já vás uctivě prosím a žádám." A je to celý pozvání.