str. 449
To vypravoval Jozef Svoboda, vejměnkář i čísla třetího, štyry-avosumdesát roků starej.
Český dům.
Ukázkou ze svých studií podává Zdeněk Nejedlý. .
III Střecha.
Výraz střecha vyškytá se ve všech slovanských řečech od nejstarších dob.1) Pochodí od kmene str, jenž zachoval se v rozprostříti (pol. rozprostrzec, rozposcieraé) a znamená tedy slámu, mech neb něco podobného, co se rozprostře nad primitivním obydlím. Tak i latinské stramentum znamená slámu na střeše (stramen — sláma, stejno-kmenné se sternere, všude týž kmen str''). Jiný název střechy je krov, stejně starý jako střecha.3)
Na zeď neb roubení domu položí se nejprve silné trámy jako podklad střechy, jež mají rozmanitá jména. Na Chodsku slují p ů z e d-nice,4) na Klatovsku puzednice,5) na záp. Moravě pozednice neb posednice.6) Změny ty působí hlavně lidová etymologie, jež v slově tom vidí jednou kmen zeď, jindy sed. Jiný název trámů těch je platva, lašsky p lát v a,7) na Frenštatsku piat v a8) znamená horní trám srubu
článek nahoře:
1) S krátkým a. — Podstatná jména na -la skloňují se v nepřímých pádech podle duše. — 2) Místo ti. — ') V 3. pádě jedn. č. rodu mužs. a středn. u přídavných jmen a zájmen někdy se odsouvá koncovka u. — *) Vypra-vovatel někdy nepředsouval v před o, jak se v obecné mluvě děje. Patrně se snažil napodobiti jazyk spisovný.. — 5) To jest teďkéj — teď. — 6) Podstatná jména vzoru ryba mají v 6. pádě mn. č. někdy koncovku -ech, na př.: je v lesi na houbech. — ') To jest pocházející. — 8j Podstatná jme'na rodu ženského, skloňující se podle vzoru duše, mají v nominative jedn. č. koncovku a, na př : studna, růža, příkřica, silnica atd.; jediné slovo mše má v nominative jedn. č. koncovku e. — ¦") Balda je lázeňské místo u Poličky. — 10) Yypravovatel řekl jednou mino a podruhé méno. — ") To jest svatbě. — 1S) Obecně se říká: mládencama. — l3) Obecně se říká: mnohý léta. — ") Yypravovatel řekl na konci krátké e.
článek Český dům:
1) Karlowicz, Chata polská 16. Srv. Tiixobí, BoarapcKifi ^omi, Ka3ara 1891, 47: crpixa. Černý A., Wobydlenje Lužiskich Serbow, Budyšin 1889: „trěcha". Hotový tvar „střiecha" vyškytá se již v první recensi čes. bible 4 Mojž. 14, 10. (Č. Č. Mus. 1864, 160.)
2) Karíowicz, Chata polská 16. vysvětluje dále, že střecha je latinsky culmen, stéblo je culmus a srovnává kmeny lat. culm, čes. slam (pol. stom) a něm. halm, vše ve významu stébla.
3) Menčík, Prešpurský slovník 71. Veleslavín, Nomenclator 518: střecha, krov (tectum, tach).
4) Hruška J. F., Statek i chalupa na Chodsku, Čes. Lid II. 5) Kott II. 6) Bartoš, Dialektologie II., 433. ') Bartoš II., 433. 8) Bartoš II., 432.
|
