Štěpnice byla u každého spořádanějšího stavení; hospodyně, vdova, často si vymiňuje v ní 2—3 štěpy a někdy i ořech. Lukš v Komicích ??1 ještě na jaře ľ/2 korce suchých sliv (= švestek) a hrušek.

Obilí platilo roku 1558: korec hrachu 15 grošů míš., žita 8 grošů míšeňských. Roku 1570 stál korec pšenice 2 kopy, žita 2 kopy. Nej-častěji po celé šestnácté století byl korec žita po kopě míšeňské. O sýpkách není nikde řeči, za to shledáváme ještě před samými žněmi v pří-stodůlku nějakou vrstvu obilí nevymláceného. Soudím, že mlátívalo se jen tolik, kolik bylo potřeba, a ne obilí všecko najednou.

Včely mívali všeobecně. Hárych ve Střenici měl čtverý, Svach v Újezdě šestery, Ruláček v Osiku osmerý a poručil dvoje strýci, dvoje manželce na výměnek, dvoje synovi a dvoje dceři. Styndl v Abtsdorfě měl včely v brti. Med odváděly vesnice u lesů: Pohora, Lezník, Pazucha, D. Újezd, Strakov, Jansdorf, Abtsdorf, Kozlov, Semanín (nejvíce), Střenice a Litrbachy. Byl to tedy med lesní a povinnost odváděti část medu pánu asi starodávná.

V rukopisu Strahovském na str. 436—463. Hra silně přihrublá jako předešlá. Sebevědomí autorovo jest veliké, neboť za seznamem osob napsal smělé tvrzení, že prý „čtoucí tu hru musí se smáti, aby na polo umrlý byl!" Nevím, neusměje-li se moderní čtenář spíše útrpně nad touto hrou i jejím autorem! Antagonismus stavu selského a městského, či spíše snaha sedláků vyrovnati se měšťákům i tu z části přichází ? platnosti.

Intermedium o seně selské hladem stonající a o muži o zdraví její se starajícím.

Osob rozmlouvajících aneb hru konajících jest pět: 1. Eumiplot, 2. Doktor. 3. Karásek. 4. Důra. 5. Mamlásek. — Čtoucí tu hru musí se smáti, aby napolo umrlý byl.

Kumiplot. Óch, óch, což tu něco voní, věru v tom domě zle není. Však pro vůni až jsem vokřál, co bych korbel piva vyžral. I, i, bratří, voní, voní, snad strojí ňáký snídaní. Jestli jsou dobře vorali, sili a potom vláčeli, snad jim sedlák dělá hody, zmyje jim hlavy bez vody.