Karásek. A ty prv mluvil s lékařem anebo s tím putykářem? Vou umí hezky hojiti, že není nač naříkati. Já mu mohu svědectví dát, v čem nic nemíním jistě lhát, že mi hojil jednou krávu a koně také na hlavu skoro pořád celičký rok — a byl by to vyhojil v skok, kdyby to bylo nezívlo anebo sprosta nechcíplo. Kobylu mi také hojil než, že hrubě zohavěla, potom hnedky zcepeněla.

Kumiplot. Leda ten, jak jsem s ním mluvil, pravíš, že by doktorem byl, Vonť není žádná hrdina, vždyť je rodem z Hloupětína, z té vsi jako já neb ty a má taky selský šaty. Vždyť já ho velmi dobře znám, votce jeho v paměti mám. Je sic z lože poctivého, to mohu říci, dobrého. Votec jeho, když se ženil — já také na veselí byl — strojil veselí i krtiny, a to je on syn jediný. Votec jeho vovčákem byl, v kožich koňských vždycky dědil. Ale znám ho velmi dobře, jednou mi vyvez na káře koně, kobylu a krávu. Ale znám, znám dobrou stravu. Ach, dyť při něm něco spravím, půjdu ? němu, se poradím, mohl-li by mi ženu zhojit, rád bych mu chtěl sic zaplatit. A von nyní s Koubou sem jde a jako habr si vede. I, Kubo. cos ty lékařem! žes radči nebyl hřeblářem. I, můj milý, kdes se hučil, tomu řemeslu vycvičil ? já jsem tě nepoznal, hádej, neb mi se zdáš hrubě. mladej, co desítiletý hřebec. Umíš řemeslo lékařský, či to, jakž praví, doktorský?

Doktor chodíc, mluví. Bych se sice s troupem hádal, málo bych ctnosti nastřádal. Odbýt blázna nejlípeji a spokojit ho raději. Vyčítá mi můj selský rod a co by nepořádný plod — nechám ho tak, neb se vadit nemíním s ním a nesnadit. Kadče vyzvím, čeho žádá a při mně tak snažně hledá.

Tu mluví k Eumiplotovi: Jakou starost. Rumiplote, máš, nevypitvaný knote, že se tak ptáš na doktory? Snad mi to činíš na vzdory? Pakli upřímně co míníš, proč mi hned nevyjevíš?

Ru mi plot. Doktore, Kubo, lékaři, ať se čas darmo nemaří! Míním se s tebou raditi a vo svou ženu mluviti, že stůně, abys ji hojil, jakos koně, krávy zhojil. Juž mi více než rok stůně a leží v maštali u mně, nebo jestli ji vyhojíš, zaplatímť hle, to potom zvíš.

Doktor. Dobře, proč nic? Oznam nemoc! — Byliny mají divnou moc; postarám se, bych ji zhojil ? ? tobě zdravou připojil. Nač pak stůně, nač si stejská ? — ovšem, když stůně, nevejská!

Rumiplot. Kat-liž ví, nač si stejská — toť jest pravda, že nevejská! Já ji sem ? tobě přivedu, do tvý chalupy uvedu. Stůně, je pravda, jakkoli — povíť sama, co ji bolí.

doktor. Kterak by pak vstala z lůze, kdyžť stůně, chodit nemůže?

Äumiplot. A zdaliž na lůži leží? Je v maštali, koňskou kůží místo Peřin se vodívá, ba někdy v ní i chodívá, o k t o r. Nu, neškodí, přiveď ji sem, což máš prodlívati časem ?

uimiplot. Dobře, hned! Karásku, kde jsi? počkej půl hodiny asi! Karas, Karase, Karásku, i kde jsi pak byl, lotrásku?