Mamlásek. Karase, poctu ti nenesú, než košt piva svého nesu, abys ho ihned koštoval, o něm pravdivou zprávu dal. Lidé mi je, kluci, bani a praví, že po něm stoní, a nejvíce kmotra Důra, ta mi je voškliví, můra, pravíc, že není chmelný, či cos' kamsi že nehodný. Nu, koštuj ho, jákť se líbit bude, hled1 pravdu povědít.

Karásek pije: I, i, pivo znamenitý! věř, stojí ho var za zlatý! dobré co některá voda, nebloudí, kdo jím pohrdá! I vždyL jsi je z došků ???, — než zdá mi s' hrubě přechmelil. Však mi se jaks' hlava točí, dohromady lezou oči.

Mamlásek. I hle, — a Důra je haní; ona tě sic pyšná paní!

Karásek. To je sic pravda, že stůně a snad z tvého piva vůně. Já sám vím, že jest .nemocná a velice malomocná. A já naschvál pro ni vyšel, abych ,s ní ? doktorovi šel, mohl-li by ji vyhojiti, zdraví její navrátiti. Kde jest pak, čas jest juž jíti, daremné je víc meškati. Důro, pojď, budeš se hojit. Juž-li pak můžeš lépe jíst ?

Důra. An, mohu krkavce jísti! Já, kdybych uměla čísti, sama bych se vyhojila, koření si navařila. Pojedla jsem málo trochu za deset krejcarů hrachu a zelí za čtyry český, dva vokříny tak i slusky, mrkve za pět českých k tomu, kteroa sem měla při domu. Tak, tak jen sem založila, bych trochu silnější byla. Jděmež, nu, k tomu lékaři; ba, kýž radči něco vaří pro můj ten prázdný žaludek, asi po věrteli šlejšek.

Karásek ? doktorovi mluví. Nu, doktore, veduť paní, byla v maštali u koní. Pohlédni na její líce, zdali snad v ní hnijí plíce, čili játra, či co je jí? Však sic muž její tu stojí: Kumiplote, oznam ty sám, — jáť nemoci nedobře znám.

Rumiplot. Nechť se jí pan lékař zeptá, co jí bolí, hnedky optá. Důro, mluv sama za sebe, což máš dělat hloupou z sebe?

Doktor. Oznam, ženo, co ti škodí, mně se tak v jistotě vidí, že ty snad stůněš z příjedku, oznam sama, jak jest vskutku.

Důra. To, to, to, blázne, z příjedku! Mělať bych tupit lahůdku? Z příjedku hlava nebolí — vidíš, chodívaľs do školy a o té moudrosti nevíš, což se pak za to nestydíš?! Já ti povím, po čem stůni; poslechni: Pila jsem v lůni od kmotra Mamláska pivo, vod tý doby mi nezdravo; nevím, z mála-li je bylo, do hlavy rni se vrazilo, či ňáký bylo zvětralý. Voni by člověku dali třebas kvasnic, nic nedbají, když jen peněz dostávají! Tu jsem se hned roztonala, skoro do dneška ležela.

Doktor. Nu, neškodí, můžeš-li jíst?

Důra. Ba, zapomněla jsem oznámit: Jím, jím, věru, věrn, hodně, pojím si předce neškodně. To též nemoci přidává, když mi se jíst nedostává. Doktor. Nu, neškodí, jedla's co dnes?