Důra. Ba nic, jedla bych jako pes! Hrách, kroupy, mrkev jsme měli, ? tomu deset hlávek zelí. To jsem sama skoro snědla — více sem nic víc nejedla!*)

Doktor odvrátí se od ní: Což mám s bláznicí dělati, když si nechce v rozum bráti? Odbýti blázna lépeji, muži oznámit raději, kterak by měl s ní dělati, aby ji mohl zhojiti. Nu, to štěstí! von je tuto! Eumiplote!

K u mi plot. Co chceš? co to?

Doktor. Chci ti nyní oznámiti, jak bys měl ženu hojiti, neb já ji hojit nemohu pro tu její hloupost mnohou. Já s ní tu měl řeč o slívách, vona mluvila o blumách! Nemoci její rozumím, což ti v upřímnosti pravím — a ty, chceš-li ji zhojiti, takto hleď se zachovati: • pořád po devět nedělí, započna hnedky v pondělí, každý den dělej ji vodu — nebudeš mít hrubou škodu: do hrnce naklad1 masa, co by snědla dvorská chasa, dvacet liber neb i více — víc nežli méně raději! —¦ potom zasol velmi dobře, ať při ohni pěkně uvře. To jí dávej na každý den, někdy ať jest třikrát za den. Slibuji, že ti se zhojí; — víš, zdraví za mnoho stojí!

Rumiplot. Mám dobrých dva páry volů, nu, to bude k tomu stolu, darmo je, již jich voželím a pro ni je všeckny žabím. Než jen, čím budu vorati, když je musím pro ni zbíti? Když to sní, co bude dělat? jáť musím as na ni žebrat!

Doktor. Což mi potom! jak chceš, dělej! Eaduť sem dal, tu sobě měj!

Důra sama ? sobě mluví: Óch radče jsem, než by mi dal, pět zlatých někdo daroval, že ten pan doktor tak radil. Cože mne dobře vohradil, cože mne vopatřil sobě, že nebude nic v komoře! Břicho, žaludku, raduj se! hubičko, drštko, vesel se! Musím mu poděkovati a toral na víno dáti, ? památce toho hojení, a mne dobře opatření. Pane doktor, tu toral máš, vidím, že rozum zdravý máš a že umíš pěkně hojit, že nebude více škodit, což mne tím obradoval, že jsi takovou radu dal! Pro mý zdraví pij celou noc, a vinšuji ti šťastnou noc!

Doktor. Nu dobře, já ti děkuji, z tvého se zdraví raduji, a s tím nyní zdráva spala, na mou radu vzpomínala!

Finis. Composuit: Vences. Franci. Kosmanec. Czaslav.