jest rozdělena; tyto pak jsou dvoj- neb vícebarevné. Ňejčastěji vyskytující se barvy jsou: žlutá a červená, červená a zelená, nejnápadnější však jsou bílá, modrá a zelená.

Zmínili jsme se již, že pávího oka bylo v ornamentice blatské hlavně použito ? vyplňování středu růží a poněkud i Jiřinek, tedy v kombinacích, zřídka pak co ozdoby samostatné. Pávím okům říká lid na Blatech „pupíčky".

7. O kohoutku promluvili jsme již na jiných místech. Tvary jeho jsou celkem tytéž jako na jiných výšivkách českých neb moravských.

8. Klas jest střední tvar mezi rozmarýnkou a táhlým listem. Okraje jeho jsou vždy zoubkovány.

9. Eozmarýnky anebo metličky užito velmi hojně na bílém vyšívání, zvláště pak třeboňském, ovšem v podobách rozmanitých, vedle klasu.

10. Hrozen. O tom platí totéž, co o rozmarýnce. Pokud tvaru jeho se týče, bývají plody hroznu seskupeny po výtce v trojhran, často též mají podobu metličky.

11. Poupě nalézáme na všech výšivkách velmi hojně, ovšem pak hlavně na výšivkách pestrých. Nejčastěji napodobeno bývá poupě růže šípkové.

12. Tulipánek a zvonek. Často se stává, že tyto dva příbuzné tvary pokládány jsou za jedno a totéž. Mylné toto pojímání tvarů třeba tedy uvésti na pravou míru.

Zvonek lze pokládati za stilisovaný květ modrého zvonku lučního. Tvar tento vyskytuje se v ornamentice všech slohů a národů, a to v podobě úplně stejné. Spodní část jest zakulacená, hořejší okraj pak ve 3 cípy rozeklaný, z nichž oba krajní jsou dolů zahnuté, tvoří však mezi sebou souvislý celek.

U tulipánu jdou však tyto zákroje neb zářezy až k samé základně tak, že tento květ pak ze 3 úplně neb velmi nepatrně od sebe oddělených částí (plátku) se skládá. Oba tyto tvary, zvonku i tulipánku, vyskytují se ve vyšívání blatském velmi hojně.

13. Chrpa s příbuzným sobě karafiátem jsou tvary velmi oblíbené a přerozmanité. Oba ty tvary vyšívačky blatské velmi dovedně a pěkně stilisovaly. Zde popuštěna fantasii jejich úplně uzda. Nalézáme tu tvary chrpy a karafiátu ostře od sebe se lišící, jinde zas tvary přechodní, že nelze dobře již rozpoznati tvar pôvodní; jinde opět nabývá karafiát podoby stilisovaného květu Jiřinky. Chrpa bývá napodobena v podobě dvojím: v náryse a půdoryse. Tvar nárysný neliší se mnoho od tvaru karafiátu, tvar půdorysný však má podobu hvězdice neb růžice. Tvaru prvého používaly vyšívačky nejvíce při vyšívání pestrém, druhého pak při vyšívání bílém na plenách třeboňských a řečických. Vnitřek těchto hvězdicových chrp býval obyčejně mřížkou vyplněn. Avšak i jednotlivých plátků chrpy bylo velmi zhusta ke komponování nových tvarů použito. Třícípé plátky tyto nazývají některé vyšívačky „špárky", jiné pak „husí nožky". Nesprávné a velice pochybené jest odvozovati tvar