od trojzubce Neptunova, jakož učinil jistý p. kollega v článku svém lidový ornament ve škole", uveřejněný v časopise „Dom a škola",

roč. 12., č. 11.

Z plátku těch skládány klasy podobným způsobem, jak děti podnes tak činívají, jednotlivé plátky z chrpy vytrhujíce a jeden do druhého r,ak zastrkujíce; dále pak metličky či tvary rozmarýnkovité a trojlístky.

14. Růže byla od pradávna nejmilejším tvarem ozdobným. Rovněž i na Blatech, v palácích i v chýžkách prostých. V pradávných zašlých zlatých dobách vévodil v této krajině královský květ ten, zlatá růže Rožmberkův; leč sláva růže té dávno již pobledla, listy její uvadly a oprchaly. Za to v nové době nádherný květ její bujně vzplanul a zarděl se na výšivkách lidu vesnického tak, že směle říci můžeme, že není výšivky, na níž by růže nebylo. Co do podoby jsou- však růže Rožmberská a blatská tvary zcela rozdílné. Ona, dle Domečky, jest stilisovaný květ stulíku, tato pak stilisovaná růže stolistá. Nejjednodušší růže blatské bývají pěti- až šestilisté, nejhojnější však mnoholisté. Obrysy jsou buď ostroúhelně neb v polokroužkách zoubkované. Růže, jejichž střed vyplněn jest pávím okem, slují růže „okaté".

Květ tento byl tak oblíben, že mnohé ozdoby složeny jsou téměř jen ze samých růží. Zvláště to platí o vlastních Blatech. Rozmanitým skupením a řáděním růží vznikly mnohé ozdob}', jako na příklad věnečky a růžové ornamenty pásové.

15. Věneček jest třetím typickým tvarem ornamentu blatského; ježto jenom zde se vyskytuje. Věnečky jsou tvaru dvojího. Jest to totiž buď prosté seskupení 6 neb 8 růží v tvar šesti- neb osmiúhelný, bez jakéhokoliv ornamentového spojení, aneb jsou to napodobeniny skutečných věnečků. Věneček takový skládá se obyčejně ze 4 růží, které v kruhu spojeny jsou mezi sebou listy neb větvičkami, z nichž po obou stranách lístky, kvítky neb plody vyrůstají. Střed věnečku bývá vyplněn opět růží neb mřížkovanou hvězdicí.

Vyšívačky ozdobovaly věnečky zvláště pleny a zástěry (na Veselsku a Řečičku) náležitým jich seskupením neb řáděním, právě tak, jak s růžemi činily.

Z prvků či motivů tuto uvedených tvořily pak vyšívačky dle jistých Pravidel ozdoby složité, totiž:

1. Kytice či „květy" vůbec. Jsou to stilisované květiny, kteréž obyčejně vyrůstají ze srdéčka, květináče neb růže. Některé druhy kytic jsou skutečné napodobeniny kytic vázaných. Dle velikosti rozeznávají vyšívačky bvěty velké, malé a kvítky.

2. Pásy vodorovné a stojaté, kteréž nazývají „římsami" anebo "cestami". Ozdoby tyto vznikají nejvíce řáděním růží neb věnečků,

spojených rozvětvenými lodyhami přínrými neb vlnitými. Ozdoby vůbec kolem krajů ploch se vinoucí nazvány jsou případně „okolky". Zvláštní

velice pěkný druh ozdob okrajových jsou „okolky", kteréž vznikly řa-děním kytic. Kyticemi těmi ozdobovány byly kraje ploch obdélných (jak

možná viděti to na příkladech hojných) tím způsobem, že do rohů položily