zvláštní kytici rožní, jejíž osa pravý úhel půlila; podél krajů pak řadily kytice okrajové, jejichž osy stály na okraji kolmo. To byl jeden způsob zdobení okrajů a rohů ploch. Jiný způsob byl, že okraje plochy opásány byly nejprve jedním neb dvěma okolky, vnitřní pak plocha rohu na to vyplněna velkou kyticí.

. Zbývá nám nyní ještě zmíniti se o kreslení vzorů na výšivkách blatských. Vyšívačky blatské vzory, kteréž samy si vymýšlely, nekreslily, nýbrž „psaly".

Dovednější psaly je bez dlouhého rozmýšlení hned přímo na látku, anebo napsaly si je dříve na kus papíru, jejž měly po ruce, z toho pak si vzor otisknutím tužkou na látku přenesly. Vzory takové, ,,mustry" zvané, dědila pak dcera po matce a měla jich pak často pěknou snůšku. O tom, jak některé motivy ornamentální psáti se mají, poučila mně stará vyšívačka, Kateřina Hlaváčková z Klenové. Dovolila mně okresliti si část ozdoby jedné výšivky její. Začal jsem právě velikou růži kresliti. Načrtl jsem kruhem zběžně obrys její; do kruhu vepsán druhý, třetí kruh atd. leč při rychlé práci té a ježto růže byla velmi složitá, nemohly se tam již ostatní části vnitřní výzdoby směstnati. Stařenka zavrtěla hlavou a pravila: „Nic tak, pane učiteli! Napíšou to takhle: Napřed udělají pupíček, kolem něho zubaté kolečko, pak druhé, třetí atd. a růže je hotova. Tak se to tam potom jistě všecko vejde." A měla pravdu. Vešlo se tam potom všechno.

Není tomu dávno, kdy zraky celé vzdělané Evropy obráceny byly ke Staré Ršavě na Dunaji, kde konala se významná slavnost otevření dunajského průplavu Železnými Vraty. Splavněním Dunaje odevzdána obchodu nová důležitá dráha, spojující střední Evropu s Balkánem a Černým Mořem.

Nedaleko těchto míst, ve stolici Krašovsko-Sereňské, zvláště v okresu Novomoldavském, jest několik zapomenutých osad českých. Zavděčíme se snad mnohému z čtenářů, podáme-li zde o nich stručné zprávy. Nejstarší osada česká a první českou školou památná nazývá se Sv. Helena. Osada ta leží v horách Karpatských, as půl hodiny vzdálena od Dunaje v těch místech, kde začínají velkolepé slapy Dunaje a proslulá skaliska „Babakoj" řečená.

Založena byla r. 1822 tehdejším nájemcem erárních lesů, Mand-žárlim z Temešvávu, který nemaje dosti vydatných pracovníků, přivedl si a zde jako drvoštepy osadil Cechy z okolí Čáslavě, černého Kostelce, Sázavy a Domažlic. Původně byly založeny dvě osady, Sv. Helena a as 2 km. vzdálená osada Elisabethafeld, nazvané tak ke cti dvou dcer ná-