Josef I. věnoval k tomu na jeho žádost 150 zl., císařovna Marie Anna při osobní jeho audienci v Praze na přímluvy světícího biskupa Prachy

100 zl., biskup Alexandr Bonnaz z Temešváru na osobní prosbu jeho 500 zl.' Ostatní príspevky sebral Schlögel osobně v sousedních osadách,

zejména v Bělé Crkvi, Ablianě, Kruščici, Nové Moldave a Bersasce. Krásny oltářní obraz svaté Heleny darovala městská rada chrudimská na prosbu

Schloglovu a přímluvu pana děkana "Waltera. Schází dosud jen větší

zvon na věž.

Čeští osadníci dolnouherští živí se výhradně polním hospodářstvím a chovem dobytka a opatřují celé okolí od Bělé Crkve až ke Staré Ršavě drůbeží, mlékem, máslem, sýrem a j. potravinami. Zvláště za nedávných časů regulace Dunaje a v době dnešní, kdy uvolněnými Železnými Vraty proudí čilý život obchodní, se jim dobře daří. O poměrech lidu toho osobně se přesvědčil slovutný český cestovatel p. Josef Kořenský, jak se o tom zmiňuje ve feuilletonu Pokroku ze dne 9. září 1885 č. 248. „Na Dunaji".

České osady Sv. Helena, Ravenska s 500 obyvately, Schnellersruhe se 600 obyvately, ve vysokých horách Karpatských položené, obklopeny jsou ještě hustými pralesy. Půda jest celkem vápenitá, prostoupena místy vápenými skalami. Prospěšně se zde pěstuje pšenice, kukuřice, žito, brambory, oves a jiné hospodářské plodiny i dobrá vína, nyní však révo-kazem ničená. Dříví si může každý, kolik potřebuje, bezplatně z obecních lesů vzíti, jak na palivo tak i na stavbu. Přes to převládají domy zděné. V zimě chodívá mladší generace sloužit do Srbska, zejména do měst Bělohradu, Požarevace, Smedereva, Gradiště, Golubace a Milanovace. Na jaře, při početí polních prací, vracejí se zase zpět.

Farní obce Weitzenried a Eibenthal s filiálkou Trauenwiese (Nová Ogrodena), Ravenska, Schnellersruhe, dále u Bělé Crkve Ablian a Kruš-čica, kde obývají Čechové společně se Srby, byly r. 1827 na státní útraty osazeny. Kromě těchto nacházejí se ještě v bývalém rumunsko-banátském pluku č. 13. české osady Šumica, Nový Župánek a Nový Karanšebeš a českoněmecké Weidenthal a Walsberg, české menšiny jsou mimo to v mnoha jiných okolních osadách. A. V. Šembera v článku „Mnoho-li je Čechů, Moravanů a Slováků" (Časopis Musea Království Českého, 1876) čítá 7 ryze českých a 20 osad, v nichž Čechové žijí společně se Srby, Rumuny a Němci. Zajímavo je, že v některých osadách stýkají se zde Cechové se Slováky, kteří též dosti četně jsou zde rozšířeni. Zejména žijí společně v Jeršégu, Brestovaci, Steierdorfu, Řešici a Ruskyci. Šembera, na základě soukromých sdělení od osob tam žijících počítá všech českých osadníků dolnouherských 7183. Uherská vládní statistika z r. 1890 udává, ač jinde o Češích se nezmiňuje, že ve stolici Krašovsko-Sereňské žije v koloniích 8575 Čechů. Tak v krátkosti vylíčeny poměry českých osad dolnouherských, daleko od otčiny na jihu ležících, podle zpráv, které p. Schlögel Národopispé Výstavě sdělil. O jeho působení zmiňuje se též časopis Praktický Učitel Národní v Olomouci ze dne 15. ledna r. 1889 u příležitosti jeho 251etého jubilea učitelské činnosti.