Předchozí 0049 Následující
str. 30

Přišedše do Prahy, beánové uvedeni jsou k děkanovi, odtud předvedeni rektoru universitnímu. Tu prosíval jeden za druhé, aby z beánů učiněni byli studenty.

Deposice konána v Karolinum, ale častěji v kolleji Rejčkově, kterážto kollej stávala tam, co dnes řiditelství policejní bytuje. Tu na dvoře (druhdy i v síni) konán obřad. (Dokončení.)

Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII, a na začátku XIX. věku.

Podává Dr. Čeněk Zíbrt. @P@III.

III.

Další česká kniha, o kterou jde ve článku tomto, má název: „Lucian, syn Fortunatův a obec KalensM, aneb kniha o pověrách, v které se obšírně vypravuje, kterak to Lucianovi prospívalo, Se na duchy a strašidla již nevěřil; po vyloženi pověr písmem svatým, rozumem a zkušeností, jedná se o pověrečném jednání v nemocech, o můře, snech, sympatyi, zažehnávání, při hospodářství, dobytku, prodávání a kupování, při malých dětech, kmotrovství, sňatku manželském, smrti člověka, na štědrý večer, o volení dnů atd. Od Jana Javornického, biskupského notáře a faráře církevního, Díl první, v Prase, 1827", str. 174.

Podkladem jejím byly uvedené již knihy německé a částečně, jak se pravdě podobá, také uvedené obě knížky české. Vybírám opět místa význačnější, nejdříve názory Javornického o tom, co jest pověra, jak dlužno proti ní vystupovati, a zase pak celou spoustu dokladů pověr, zároveň s pokusem, vykládati zjevy pověrečné přirozeně.

Pověrečný jest ten, kdo víc věří, než pravda, a nepatřících prostředků užívá. Takový pověrečník jest, kdo v zimnici cedulku jistými slovy popsanou na krk sobě pověsí a uzdravení očekává. Ten zajisté víc věří, než pravda, poněvadž černé na bílém tak málo nemoc zhojí, jako kdybychom při hladu kus chleba na krk sobě pověsili a nasycení čekali.

Také ten jest pověrečný, kdo něco za pravdu drží, nemaje ? tomu dostatečného důvodu. V příkladu, věc škodlivá má býti to, když v pátek bílé prádlo oblékáme, anebo když mrtvý přívětivý pohled má.

Pověry vzaly počátek odtud: Lidé viděli, že se něco stalo, to jest: neviděli příčiny; a že té příčiny neznali, měli to za něco skrytého a neviditelného. Oni přičítali takový oučinek duchům. Kráva dala krvavé mléko — odkud to? nevěděli, nezkoumali příčiny: tedy přiřkli oučinek zlému duchu, čarodějnici, udělání. Člověk věří vždy dřív a raději, nežli


Předchozí   Následující