nosí neškodí mu ani kulka ani bodnutí; kdo ním ručnici nabije, nechybí. —

Proč tedy myslivci dcer svých do sedmi let ? prádlu nepřidržují; těm za-

jistě na tom záleží, aby nikdy nechybili a od pytláků postřeleni nebyli.

Když myš šaty hryže, znamená to neštěstí. — Ovšem, protože se

na šatech škoda děje.

Kdo v březnu na venkovském povětří mnoho jí, aneb na zem se klade, dostane bolení hlavy. — Totě věc přirozená, neb v jaře mnohé páry ze země vystupují, a působí bolení hlavy tomu, kdo všemu povětří navyklý není. Kdo se na zem klade, prv než se husté povětří rozejde, dostane jistě bolení hlavy.

Když cizí do světnice vkročí, nesmíme mu dát odjíti, prv než by se posadil, byť se to jen na okamžení stalo, sic odejme spaní a dětem pokoj. — Zdvořilá to věc, když cizímu židlici podáme; činíme-li to ale z toho ohledu, aby nám spaní nevynesl, pošetile jednáme. Ten, kdo to začal, vzal si to za' příčinu, aby hosta pozdržel.

Když slepice kokrhá, znamená neštěstí. — Když se slepice dobře krmí, ztloustnou a jsou bujné, pak kokrhají, přestají vejce nésti, což pro hospodářství ovšem dobře není.

Kdo z rána kejchá, toho dne něco nového zkusí, aneb něco obdrží. — Když z rána kejcháme, je rýma na cestě, kterou každý, když chce, za dar považovati může. — Když někdo něco vypravuje a druhý ? tomu kejchne, říkají, že to kejchnutí znamením jest, že to, co se pravilo, jest pravda. — Kejchání není nic jiného, nežli prudké pohnutí strojů potřebných ? dýchání, jak to tedy může něco budoucího znamenati ? — Kdo při obouvání střevíců kejchá, znamená to pro něj neštěstí. — Arci, může mu šňůrka neb řemínek u komínku prasknouti.

Kdo s nůší do světnice vejde, v které šestinedělka leží, musí se mu z koše prut vylomiti a do kolébky vstrčiti, sic matce neb dítěti pokoj vynese. — Suchý prut nemá žádné moci ? člověku, a mnohá žena nedala by si ani té škody dělati.

Když ženy přízi zapařují, musejí při tom lháti, sic by nebyla bílá. — To pošetilé důmění vlastně odtud pošlo: Někdo dal si napsati, jak se příze zaparuje, a četl místo luhu lhu (lháti). Dělal to, a že měl bílou přízi, řekl, že se při tom lháti musí.

Není dobře přes smetí jíti. •— Ovšem že ne, neb se zas tam zanáší, Ikud bylo vymeteno, a proto lip jest, když se hned vynese. — Jiní praví: Kdo jde přes smetí, nemá žádného štěstí. — Jak ale, mnohý šel přes smetí a našel prsten, neb peníze, nebylo-li to štěstí?

Rodiče nemají sami dětem řehtačky kupovati, nýbrž čekati, až. jim je někdo jiný přinese, sic se těžce a zdlouha mluviti učejí. — Však ani při darovaných řehtačkách nebudou se učiti mluviti, jestliže k tomu časně a pilně vedeny nebudou.

Když se děti těžce mluviti učejí, má se jim dát jísti vyžebraného chleba. — Snad by se proto dobře mluviti učily, protože žebráci mnoho

mluví?