Když z domu vyjdeme, nemáme se vraceti, jestliže jsme něco zapomněli; dejme si to raději skrz jiného přinésti, neb kdo se vrací, ten své věci špatně pořídí. — Jeť ovšem lip, když nic nezapomeneme, a vracením meškati se nemusíme.

Když ženy peří do peřin nasejpají, nemají mužové doma zůstati, sic bude peří skrz sýpky píchati. — Kdyby ale muž nemocný byl, rok i dvě léta ležel ? Mnohý muž drží ženě sypký, když peří nasýpá, a spí dobře.

Když žena kvočnu nasaditi chce, vloží vejce do chlupaté čepice a pak je co nejrychleji do hnízda vysype, aby se kuřátka najednou vylíhla. Líhnou-li se zdlouha kuřátka, má páliti bezové šťopky na ohništi, a jak bez praská, praskají také skořápky a mladé rodí se. — V chlupaté čepici nepřijdou vejce tak brzo ? porouchání a pálení bezu na ohništi neoučin-kuje na vejce ve světnici.

Kdo chce chocholaté slepice míti, musí v tom čase, když nasazuje slepice, slaměný klobouk sobě na hlavu posaditi. — Toho příčinu hledali staří v písmu svatém. Jakob nabrav prutů topolových zelených, mandlových a z javoru, z částky obloupil (sloupal) je, a když oloupeny bylo kůry na těch místech, bělost se ukázala; ta pak, kteráž celá byla, zelená zůstala, a tím způsobem barva učiněna jest rozličná. I kladl je v žlaby, kdež se vylévala voda, aby když by přišla stáda píti, před očima měla pruty a v patření na ně počínala. I stalo se, že ovce rodily malé rozličnou barvou pokropené. Z toho zavírají lidé, že kuřátka chocholatá budou, když ten kdo pod kvočnu klade, něco velikého na hlavě má. Jakob dělal přirozeně a jeho pruty mohly březí ovce viděti, kvočna ale na veliký klobouk nehledí, a byť hleděla, nemůže to učiniti, aby kuřátka chocholky měla. —

Pověrečnice ví také pravidla, aby tolik kohoutů a tolik slepiček dostala. Při nasazování má se vzíti sláma na hnízdo z postele ze strany ženy, a pak je mnoho slepiček; ze strany muže, je mnoho kohoutů. — To je tajemství, které pověrečníci vyzkoumali, a také jen oni sami věřiti mohou. Co v moci přirozenosti jest, toho člověk nepředělá.

Když se ráno myjeme, nemáme s rukou vodu stříkati, sic odhazujeme živnost toho dne. — člověk pořádný neopomine se z rána umyti, a jestli mravný, nebude stříkati, až by jiné pomáčel. Stane-li se to přece, proto živnosti své ujmu neučiní, pokud dobrý dělník jest.

Není dobře, když se prázdnou kolébkou kolébá. — Proč by to bylo dobré, když to zbytečné jest? Rozumný ale nebude tomu věřiti, že by se tím dítěti spaní bralo.

S malým dítětem nemá se dö roka do sklepa jíti, sic by bylo bázlivé. — V sklepě je tma, kde dítěti o tom, co červeného a tmavého jest strachu nahání, pak se ovšem dítě takového místa bojí.

Matka má první zub, který dítěti vypadne, polknouti, pak dostane dítě pěkné zuby. — Pověz nám také, kterak matčin žaludek a dásně dítěte spojené jsou. To jest věc jistá, že polknutý zub něco nemilého působí, nikoli ale pěkné zuby.